Záliba v pornu je vývojová porucha
Omlouvám se všem milovníkům porna a zdůrazňuji, že ani na jejich zálibě, ani na pornu jako takovém neshledávám nic špatného. Z psychologického a vývojového hlediska však je záliba v pornu úchylkou.
Ona Dnes zveřejnila rozsáhlý rozhovor s pornohercem Robertem Rosenbergem. Jako lákadlo bylo uvedeno: „Účinkoval ve více než 2500 filmech a měl přes 7000 sexuálních partnerek. Mezi rekordy patří 87 partnerek za den.“ Bohužel se však v rozhovoru pan Rosenberg nedostal k tomu, pro koho vlastně točí.
Zdůrazňuji, že na pornu opravdu nic špatného nevidím a nejsem „proti pornu“. Přesto však nemohu nevidět, že muž se zálibou sledující heterosexuální porno má narušený reprodukční pud. A ještě více to platí o mužích provozujících skupinový sex.
Naše sexuální chování, které je přes veškerou socializaci z větší míry stále pudové, slouží sobeckému genu. Jeho touha a potřeba protlačit naše, právě naše a jenom naše genetické informace do dalšího pokolení jsou základním hnacím motorem evoluce a života vůbec. Proto je pro samce primátů od přírody stresující, když vidí kopulovat — šířit svoje geny — jiného samce svého druhu. Náš sobecký gen uráží skutečnost, že své geny právě předává někdo jiný než já.
Sledování porna (nemluvím o lesbickém, tam je to samozřejmě jiná) je sledováním kopulace jiných samců. Od přírody jsme ale nastaveni tak, abychom na kopulaci jiných reagovali agresí proti nim (abychom šířili naše geny místo nich my samotní), nebo alespoň silnou nelibostí.
Takže: Pokud chlap s chutí kouká na porno, na penisy jiných mužů a na to, jak jiní muži kopulují, má otupený pudový tlak na sebeprosazení vlastních genů. Sorry.
