Ivan Hamšík: Všechno je v háji! A tím končím se skuhráním
Asi nejsem sám, komu už leze na nervy to věčné nadávání na všechny a na všechno. Tak jsem sedl k počítači a chtěl vám napsat, abyste s tím už přestali. A zkusili, třeba po troškách, něco změnit sami.
Někde u druhé věty jsem si ovšem uvědomil, že jenom píšu další nadávací úvodník ve stylu „všechno je špatně“ čili přesný opak toho, co chci říct.
Nedá se nic dělat, musím začít od sebe.
První na řadě je korupce. Na tu se nadává nejlíp. Kolik už jsem strávil hodin spravedlivým rozhořčením nad těmi bezostyšnými lumpy! Pak mě chytí policejní hlídka, jak telefonuju za jízdy v autě a – jako bych to ani nebyl já – se slyším říkat: „Nešlo by to nějak udělat?“ Nebo jindy: „Bločky si nechte!“
A jdeme dál: Klientelismus a konexe z duše nenávidím. Rozežírá to společnost a ničí konkurenci. Proč tedy při každém píchnutí v zádech telefonuju po všech kamarádech, aby mi dohodili doktora?
Jednou jsem se ptal hokejové legendy Ivana Hlinky, co ho nejvíc překvapilo na životě v Americe, když trénoval v Pittsburghu. „Že jsem nikde neměl protekci. Všude jsem musel stát frontu jako ostatní,“ říkal naoko dotčeně. „Zvykl jsem si na to a vlastně se mi to líbilo. Pak jsem se vrátil do Litvínova, přijdu do servisu a už to jelo. Á, pan Hlinka, tak pojďte dozadu, hned to vyřídíme.“
Kanadský novinář Tom Nicholson, který žije na Slovensku, to popsal ještě lépe: „Je to v lidech. Žiju v malé vesničce za Bratislavou. Lidé tam kradou dřevo, neplatí daně a nadávají na zkorumpované politiky. Jak se má něco změnit, když je ta společnost nemocná zdola až nahoru?“
Nedá se nic dělat, každou minutou svého života se podílím na atmosféře, v níž musím žít. Cyril Höschl napsal pro minulý Reflex fenomenální text o „samonasíračích“, kteří bez ohledu na realitu zaplavují internet čistou nenávistí a negací. No, co byste řekli, že se objevilo v diskusi pod jeho článkem? Přesvědčte se sami na reflex.cz, chce to ovšem silný žaludek.
A ještě abych nezapomněl: nenadávejte mi za tento úvodník. Snad si rozumíme.
