Jste zmetek? Dejte si pozor, sleduje vás iBůh
Napadlo mě to, když jsem před časem seděl vedle chlápka, který halekal do telefonu: „Prosím tě, tak to absolutně nestíhám. Jsem ještě v Olomouci, a navíc tu trčím ve strašný zácpě!“ Pointa – jak možná tušíte – byla v tom, že jsme oba byli v autobuse v pražské Krči. Významně jsem se na něj podíval, aby se aspoň trochu zastyděl, ale vůbec můj pohled nezaregistroval. O pár minut později volal zase někomu jinému, ale už jsem se přinutil neposlouchat.
Mobily o nás vědí víc než kdokoli jiný. Znají naše přátele i záliby, ale i slabosti a prohřešky. Vědí, kde bydlíme a kde pracujeme. Vědí i to, jak trávíme čas. Kam a s kým cestujeme, kolik máme peněz a zda svým blízkým telefonujeme častěji my, nebo naopak oni nám. Kdyby jen trochu chtěly, dokázaly by nejspíš z toho všeho rozluštit naši povahu.
Četl jsem kdysi o učiteli na americké univerzitě, jenž v rámci výuky poprosil studenty, aby si zahráli na Boha. A aby zkusili napsat, kde jsou hranice mezi „dobrým“ a „špatným“ člověkem. Ona je to do značné míry filozofická otázka, nehledě na to, že každý má tyto hranice jinde. Záleží na výchově, vzdělání, životních zkušenostech a samozřejmě kultuře.
Nějaká čára však musí existovat! Všichni trochu lžeme, trochu podvádíme, jsme trochu hajzlíci. Důležité je to „trochu“, které psycholog z Dukeovy univerzity Dan Ariely ve své skvělé knížce Poctivá pravda o nepoctivosti kvantifi koval na deset až patnáct procent. (A jestli nesouhlasíte a máte pocit, že vás se to rozhodně netýká, pak podle Arielyho lžete i sami sobě.)
Ale pak je určitá část populace, u které je tenhle poměr převrácený. Zkrátka jsou mnohem víc „špatní“ než „dobří“. Není jich zas tolik, odhadem pár procent, ale jsou to ona příslovečná „shnilá jablka“, od kterých se pak zkazí celý sud. Nebo tak nějak si to přísloví aspoň pamatuju. Vědci už umějí matematicky popsat lidskou krásu. A existuje algoritmus, který lidské tváře na fotografiích roztřídí na „krásné“ a „ošklivé“. Jsou fotoaparáty či fotoaplikace do mobilních telefonů, které umějí „zmáčknout spoušť“ jen tehdy, když se fotografovaný člověk usmívá. A určitě brzy vzniknou i takové, které pořídí fotky výhradně krásných lidí. Proč si album z dovolené kazit nějakými zjevy, no ne?
A zrovna tak, podle stejné logiky, by mohla vzniknou aplikace, říkejme jí pracovně „bůh“. Nahrajete si ji do telefonu, týden necháte běžet na pozadí a poté se dozvíte: „Gratulujeme, jste dobrý člověk.“ Anebo, v té horší variantě: „Právě jsme detekovali, že jste pěkný zmetek.“
Co nebudete vědět je, že tatáž aplikace pošle bez vašeho vědomí informaci také Zvláštnímu oddělení pro eliminaci špatných lidí ministerstva vnitra.
Počkejte si, až vám u dveří zazvoní zvonek.
