Proč u nás volba hlavy státu vždycky připomíná ladovskou rvačku ve venkovské hospodě?
Existuje jedna česká politická tradice, která se neomylně projeví v době prezidentské volby. Je lhostejné, jestli se volba hlavy státu zrovna odehrává v první republice, komunistické diktatuře, nebo polistopadové éře. Vnějším projevem je destabilizace samotné volby a znemožnění nového prezidenta. Budeme toho zřejmě svědky i v roce 2013, kdy se Česko vydává cestou přímých prezidentských voleb.
Od začátku dvacátých let 20. století je každá volba prezidenta republiky provázena sérií zákulisních tahanic, obstrukcí a účelových manipulací, jež posléze ulpí na hlavě státu v dalších letech jako stigma. Pro připomenutí: první prezidentské volby v prosinci 1918 se němečtí poslanci z českých zemí vůbec neúčastnili, aby o dva roky později demonstrativně odešli ze sálu.
V době komunismu se zase běžně manipulovalo s volebními řády a v podstatě násilně byl odvolán nemocný prezident Ludvík Svoboda. V polistopadové etapě jsme zase byli svědky obstrukčních vulgarit během volby Václava Havla, zatýkání v předvečer voleb a nátlaků na jednotlivé poslance a senátory v době posledních nepřímých voleb v roce 2008.
PŘÍMÁ VOLBA
Všechny tyto zkušenosti vedly politické strany k tomu, že se shodly na lednu 2013 jako datu, kdy se volby hlavy státu poprvé v historii zúčastní všichni občané nad 18 let. Úvaha byla následující: když budou volit všichni lidé, nejen poslanci a senátoři na společné schůzi, odehrají se politické konflikty v době volební kampaně a po uzavření volebních místností bude už jen následovat sčítání hlasů a uvedení nového prezidenta do úřadu. Žádné nechutné tahanice, které sníží vážnost prezidentského úřadu.
Podle posledních informací (20. listopadu – pozn. red.) však destabilizační tradice spojená s touto volbou bude pokračovat. Podle dosud neověřených informací má ministerstvo vnitra vyřadit některé kandidáty kvůli chybným podpisům na volebních arších. Následně do hry vstoupí Nejvyšší správní a Ústavní soud, které tak budou mít další průběh nebo posunutí termínu ve svých rukou. Legitimita takových voleb tím bude opět narušena. V české veřejnosti to pochopitelně vyvolá konspirační teorie, spekulace, což se dotkne i kreditu budoucí hlavy státu. I přesvědčení republikáni musí v takové chvíli závidět občanům v konstitučních monarchiích, kde je volba hlavního reprezentanta státnosti věcí dynastické posloupnosti a pověst si monarcha může zničit jen sám.
Přesto se pokusme odhlédnout od všech těchto nástrah na cestě ke zvolení nového prezidenta a naznačme, kdo by mohl v roce 2013 získat klíče od starobylého sídla českých králů na Pražském hradě.
HLAVNÍ TRENDY
Výsledek voleb ovlivnilo několik dobrých i špatných strategických rozhodnutí tří hlavních stran politického spektra (ODS, ČSSD a KSČM).
Komunisté předně nepostavili svého vlastního kandidáta a dali najevo, že se chtějí sjednotit na jednom levicovém. Před prvním i druhým kolem prezidentských voleb jim to dává skvělý vyjednávací (vyděračský?) potenciál.
Podle jedněch informací se komunisté současnému vedení sociální demokracie v čele s Bohuslavem Sobotkou zavázali, že nebudou před prvním kolem podporovat jednoho levicového kandidáta (čti Miloše Zemana). Výměnou za to je Sobotka po nedávných regionálních volbách protlačoval do krajských koalic s ČSSD. Před druhým kolem však mohou svou podporu „zobchodovat“ ještě jednou, když se postaví za pravděpodobného finalistu prezidentské volby, Miloše Zemana. Proti vůli komunistů zřejmě v této části české politické scény nikdo nemá šanci na zvolení.
Dalším strategickým tahem, který bude ovlivňovat následující volby, je, že dvě dosud pilířové strany českého politického systému (ODS, ČSSD) udělaly fatální chybu, když nenasadily nejsilnější kandidáty. Dojde tak k paradoxní situaci: zákonodárci obou stran před rokem přijali francouzský model prezidentských voleb, jenž tradičně nahrává dvěma velkým stranám. Sami se však o tuto nahrávku připravili.
Nicméně o jejich hlasy bude před druhým kolem prezidentské volby velký zájem, i když doporučení vedení politických stran „svým“ voličům nebude nejdůležitější. Tím se jen prohloubí trend ústupu obou uskupení z výsluní české politiky.
PROTEST A RECESE
Každé správné západní volby mají svého protestního kandidáta, plus ty české navíc ještě recesistického. To první kritérium splňuje Tomio Okamura, to druhé zase umělec Vladimír Franz.
Okamura je zvláštní fenomén evropského populismu, který v sobě nese levicová (to hlavně), ale i líbivá pravicová řešení. Pokud by se dostal do užšího boje o prezidentské křeslo, jistě by mohl přetáhnout nemálo hlasů levicových voličů, kteří by jinak hlasovali pro expremiéra Zemana. Pokud se voleb nezúčastní, bude to bonus pro bývalého předsedu ČSSD.
Hudebník Franz se z původně recesistického hrdiny začíná transformovat do kandidáta generačního protestu, toho, jenž jde proti zvyklostem. Jeho přitažlivost pro část mladých lidí bychom mohli srovnat s německou Pirátskou stranou.
Ve volbách budou pochopitelně rozhodovat individuální výkony ve volební kampani. Podle dosavadního vystupování se jeden ze dvou největších favoritů (Jan Fischer) snaží k prezidentství „promlčet“. Tedy udělat co nejméně chyb na veřejnosti, a to i za cenu menší viditelnosti v médiích. Zřejmě mu půjde o to, aby jeho politický „trademark“ nezávislého odborníka byl co nejméně narušen politickými přestřelkami.
Alespoň podle volebních průzkumů druhý v pořadí (Miloš Zeman) se snaží na různé typy diskusních a jiných pořadů sázet, protože tento obor je jeho velmi silnou zbraní. Podobně exministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý, který se čistě voličsky vznáší poněkud nad vodami, ale v televizních vystoupeních působí jako kompetentní odborník. Současný ministr zahraničí Karel Schwarzenberg namísto toho vsadil na masívní billboardovou kampaň, jež má zpět vrátit atmosféru léta 2010, kdy se on i jeho strana (TOP 09) zdáli alternativou k zaběhaným pořádkům.
To kandidát opoziční sociální demokracie (Jiří Dienstbier ml.) vsadil od samého počátku na „volné“ komunistické voliče a obrací se na ně prakticky nepřetržitě. V tlačenici na tyto hlasy však zřejmě bude až poslední v pořadí (Zeman, Okamura, Bobošíková, Dienstbier). To jsou samozřejmě kalkulace typické pro první kolo voleb. Do toho druhého postoupí dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů a celá hra začíná znovu.
50 NA 50
V těch čtrnácti dnech před prvním a druhým kolem voleb se český svět rozdělí na dva tábory. Dovolme si určitou míru spekulace a řekněme, že jeden bude reprezentovat Jan Fischer a druhý Miloš Zeman. Jejich šance jsou vyrovnané a každý přitom bude muset na svou stranu přetáhnout vrstvy, které je v prvním kole nevolily. Co bude určující?
Pro Miloše Zemana jako faktického kandidáta marginální levicové strany (SPOZ) bude hlavní, jestli dá vedení KSČM doporučení svým voličům pro něj hlasovat, což se dá předpokládat. Velkým otazníkem bude podpora sociální demokracie, kterou Zeman před mnoha lety dovedl k velkým volebním vítězstvím, ale současné vedení (Sobotka, Zaorálek) se ho smrtelně obává a už před deseti lety způsobilo, že nebyl zvolen hlavou státu.
Přesto se dá přepokládat, že část voličů ČSSD pro něj automaticky bude hlasovat. Otázkou tedy zůstane, nakolik velká bude skupina voličů ODS, jež silně vnímá podprahová doporučení současného prezidenta Václava Klause, který pokládá Zemana za jediného skutečně politického kandidáta do voleb.
Nejasným také zůstává, jak se zachovají politici menších stran (Okamura, Bobošíková). Jak vidíme, ani přímá volba nezůstane uchráněna od výměnných obchodů, tak charakteristických pro nepřímou volbu hlavy státu.
Nezávislý kandidát Jan Fischer bude před druhým kolem usilovat o voliče pravice spojené s ODS a pravdoláskovým táborem, jenž sahá od Karla Schwarzenberga až po některé lidovecké voliče. V nesnadné pozici budou především občanští demokraté. Existuje totiž názor, že pokud se Fischer nestane prezidentem, nenechá ležet na ulici zhruba 30 procent hlasů z prvního kola, založí uskupení, jemuž pracovně říkejme třeba Kandidátka Jana Fischera, s ním následně získá ve volbách do Poslanecké sněmovny kolem deseti procent a zničí dominanci ODS napravo.
Podobně mohou uvažovat někteří politici z TOP 09. Udělají proto strategické rozhodnutí a doporučí svým voličům Fischera?
Aktuálně se ale dá předvídat, že druhé kolo bude velmi těsným soubojem obou kandidátů a výsledek se bude v zásadě blížit poměru 50 na 50.
To jsou zřejmě hlavní úvahy, jež rozhodnou o novém jménu prezidenta republiky.
