Prezidentský kandidát Vladimír Franz je parodie na sebe samého
Osmdesát osm tisíc podpisů, které ve prospěch své prezidentské kandidatury nasbíral Vladimír Franz, je vynikající vizitkou této země. Tolik lidí s nadhledem, se smyslem pro humor a otevřenou myslí bych v naší zemi prostě nečekal. Ale...
Přesto bylo od samého počátku jasné, že profesor Franz opravdu nemůže být zvolen prezidentem. Většina národa totiž tak otevřenou mysl zatím nemá.
ZMARNĚNÁ PŘÍLEŽITOST
Vladimír Franz však těmi podpisy získal jedinečnou možnost: i když nemá šanci být prezidentem, mohl nastavit celé slavné prezidentské kampani zrcadlo. Mohl ukázat prázdnotu hesel, dutost slibů a trapnost sebepodbízení ostatních kandidátů. Mohl dělat něco jako Petr Čtvrtníček, ale v pozici zúčastněného pozorovatele. Po registraci kandidátů však došlo k tristnímu vývoji: profesor Franz vzal svou kandidaturu vážně a pokouší se vystupovat jako politik. Takže jeho desetiletí budovaný kredit solidního skladatele a profesora bere zasvé jak jinovatka na sluníčku.
Jako všichni ostatní kandidáti, i profesor Franz byl hostem Hyde Parku a čelil dotazům veřejnosti. Tato hodina ukázala, že svou kandidaturu vážně beroucí Franz je opravdovou karikaturou politika, až grotesktní ztělesnění politického diletantismu, amatérismu, neinformovanosti a nepochopení. Mohu samozřejmě konkretizovat:
PROGRESE? A CO?
Když padl dotaz, zda Franz schvaluje daňovou progresi, bylo dlouhé, bílé ticho. Bylo skoro vidět, jak pan profesor dumá, co to je. Pak se vykroutil s tím, že daně se mají hýbat podle toho, co by to udělalo s ekonomikou. Citlivého diváka nepřesvědčil, že je mu jasné, co to progresívní zdanění vůbec je, až mu to moderátor vysvětlil. Teprve pak pan profesor souvisle odpověděl.
Ještě trapnější pak bylo, když se pan profesor vyjádřil k církevním restitucím. On s nimi souhlasí, souhlasí tedy s odlukou církve od státu a vrácení státem držených majetků, kdysi církvi ukradených, soukromým církevním subjektům. Zároveň však kandidát na prezidenta vyslovil názor, že by stát měl prostřednictvím Nejvyššího kontrolního úřadu kontrolovat, co ty církve s tím vráceným majetkem dělají.
Vladimír tedy prokázal, že vůbec nechápe roli a pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu, což je u kandidáta na prezidenta dost malér. Zároveň svým novátorským postojem dokázal veřejnosti, že nechápe ani základní principy fungování demokracie. Neví, že v demokratické zemi vláda nesmí soukromým vlastníkům mluvit do toho, co dělají se svým majetkem. Ani když jde o majetek restituovaný.
Všechny tyhle výroky padly v první polovině prosince. Kampaň ale bude trvat týdny. Proto vážně hrozí, že ze sebe v jejím průběhu ctihodný pan profesor Franz udělá ještě většího tajtrlíka než moravský samuraj Pitomio.
