Odcházení a přicházení Václava Klause
Styl odchodu z vysoké veřejné funkce je skutečným uměním, které zvládá jen minimum lidí. Jak se s ním vypořádá prezident Václav Klaus?
Ve starověkých Aténách měli v určitém období pravidlo, že demokraticky zvolený politik, jenž odcházel ze své funkce, byl odvezen na opuštěný ostrov. Tam měl se všemi poctami a v bohatství dožít svůj úspěšný život. Staří Atéňané totiž dobře věděli, že odcházející populární politici jsou ve svém dalším životě velmi destruktivní a znamenají nebezpečí pro zastupitelský systém.
Moderní demokracie je v přístupu k nim mnohem humánnější. Vysocí generálové a šéfové tajných služeb dostávají velvyslanecká místa v malých, teplých a hodně vzdálených zemích. Jejich návrat je žádoucí až po letech, kdy jejich kontakty z minulosti ochladnou a informace, které v úřadu získali, se zčásti znehodnotí.
DOBRÁ TRADICE
Ve Spojených státech je zase jiná dobrá tradice, že prezident napíše paměti, jež si vesměs z konvence koupí milióny lidí, čímž bývalé hlavě státu zajistí další spokojený život.
Pro svoje intelektuální povyražení pak exhlavy států mají tzv. prezidentské knihovny, které nějak rozvíjejí jejich intelektuální odkaz. K této tradici se ostatně přihlásila i Česká republika, takže první i druhý český prezident mají své vlastní instituce. Přesto nikdo nevěří, že by Václav Klaus, jenž je známý tím, že jeho život lemují jen stále nové a nové příchody, se skutečně rozhodl oprašovat svůj odkaz.
CO BUDE DĚLAT?
V politických kruzích panuje kolem otázky, co bude od 7. března Václav Klaus dělat, velká nervozita. Založí novou politickou stranu? Bude usilovat o opětovný vstup do ODS? Anebo půjde cestou sjednocování menších stran napravo od středu? Koho podpoří v různém typu voleb? Nestane se generátorem dalšího politického napětí v zemi?
Nervozita je patrná i na straně prezidenta Klause. A nejen proto, že se bude muset učit používat bankomat (viz rozhovor v RX). Možná i pod tímto znejistěním se na Klausově přístupu začíná projevovat zvláštní negativismus, jak jej demonstroval nedávno na TV Prima. Po šesti měsících mediálního mlčení zde vystoupil jako nedůtklivý profesor, aby uděloval všem kolem čtyřky a pětky.
V poslední době upadá do pasti negativismu i v oblastech, v nichž dosud analyticky kraloval. Jeho desetiletá kritika konceptu eura, nesmyslnosti zavádění biopaliv nebo relativizace myšlenek o globálním oteplování se ukazují ve většině směrů jako správné. Současně nepřichází s pozitivními myšlenkami, jak ze současného stavu vykličkovat. Tento bezalternativní přístup vede k utužování úzké báze jeho stoupenců a poradců, z nichž někteří připomínají postavy jakoby zatoulané ze dvora Rudolfa II.
Otázku, kam Václav Klaus po odchodu z Hradu odejde, necháme nezodpovězenu. Otevřeny jsou všechny cesty.
Rozhovor Bohumila Pečinky s Václavem Klausem najdete v Reflexu č. 01/2013, který vychází 3. ledna.
