Omezte kouření, je nezdravé! V politicích nejspíš dřímá islámský prohibicionismus
Už je to tu zas. Ministr zdravotnictví chystá drastický zákon na omezení kouření na veřejnosti. A totální zákaz v restauracích. Na zahrádky dojde později. Války, terorismus, automobilismus a zločin jsou nevymýtitelné, zato na malé individuální neřesti, kde lidé škodí především sami sobě (pitím, jídlem, kouřením, nedostatkem pohybu), máme lék.
Je jím mocný pečovatelský stát, naše lepší alter ego, které nás má chránit proti našim vlastním špatnostem, asi jako my hlídáme děti a pejsky před nebezpečím, jemuž oni sami nemůžou rozumět.
V liberální demokracii se zákonodárci musí řídit zásadou, že svoboda končí tam, kde naráží na svobodu druhého. Jenomže svět je odporně složitý a lidé nedokonalí. V některých politicích nejspíš dřímá islámský prohibicionismus, a tak místo složitých kompromisů jim připadá daleko jednodušší pro naše dobro zakazovat, eliminovat a likvidovat.
To, že vůbec nejde o ochranu zdraví nekuřáků, ale o snahu vymýtit lidskou neřest jako takovou, je na protikuřáckých zákonech patrné na první pohled. Jinak bychom stále měli mít právo na železniční vozy pro kuřáky, oddělená kina, pracovní a jídelní místnosti i kanceláře pro kuřáky. Ne, ne — zákaz musí platit v celém objektu! Hitler byl hlupák, když chtěl tenhle zlozvyk vyřídit naráz — jeho totální zákaz kouření nevydržel ani tři dny.
V Irsku a Anglii se už pronásledovaná menšina kuřáků vystavuje nebezpečí, když se choulí na dešti a větru a s abstinenční nervozitou si zapaluje cigaretu. Mluví se tam i o tom, že i chodník je veřejné prostranství.
Začínají se objevovat i nápady, aby si lidé na sociální podpoře nesměli dopřát cigaretu a alkohol, ty malé radosti chudých. U nás budou mít restauratéři českou povinnost podávat lacinější nealko než pivo. Naštěstí mají kohoutkovou vodu.
Není poněkud zastaralé to naše svobodomyslné evropanství? Stále se zabývat tím, jak je svoboda složitá a nutně kompromisní, jak je třeba dávat pozor, aby jeden zákaz nevyvolal ve společnosti nové, někdy i mnohem horší problémy. Vzpomeňme jen na starou prohibici a zločiny, jež způsobila. Škoda že si nemůžeme vzít příklad z Asie, jak ti umějí reglementovat. Vždyť už má zákaz kouření ve městě většina japonských měst, Singapur i Bhútán.
A co kouření v domácnosti, nepoškozuje snad práva nezletilých dětí a partnera nekuřáka? Domácí teror „Ven na balkón!“ už dlouho povolen nebude. Náš ochranářský stát by mohl zavést právo stěžovatele — právo udávat!
Proč se má ale zákaz dokonce týkat i elektronických cigaret, jež vypouštějí jen páru a zřejmě ani neškodí. To tak, aby nám kuřáci takhle unikli. A přitom nepřispívali do státní kasy!
