BOHUMIL DOLEŽAL: Střet Němcová – Nečas: v ODS to kvasí

Poslední dolchstoss (bodnutí dýkou, používáno ve smyslu „rána do zad“, pozn.ed.) mu zasadila místopředsedkyně ODS Němcová. Veřejně kritizovala udělení „trafik“ exposlancům Šnajdrovi a Fuchsovi (exministra Vondru vynechala). V sobotním rozhovoru pro MfD také zmínila někdejší odvolání Jiřího Pospíšila z funkce ministra spravedlnosti a nepodařené jmenování (a okamžité odvolání) Karoliny Peake. A podivila se, proč všichni (tedy i Nečas) běhají za Zemanem ještě dřív, než se ujal prezidentské funkce.

Ke kritice lze leccos podotknout: paní Němcová se rozhodla zcela zásadně, že pokud s ní bude chtít Zeman mluvit, musí za ní do Poslanecké sněmovny. Řekla to poté, co ji Zeman nikam nepozval. Mohla ale také zmínit další nešťastný fakt: na kongresu ODS byl do funkce prvního místopředsedy zvolen (zjevně v rámci nějakého mocenského vyvažování) Martin Kuba, kdežto dosavadní první místopředsedkyně (totiž ona) se musela spokojit s funkcí místopředsedkyně tak říkajíc prosté.

Zde je potřeba doplnit, že na prahu podzimu paní Němcová odmítla kandidovat za ODS na prezidentskou funkci. Její důvody mohly být pochopitelné – například přesvědčení, že nemůže vyhrát, obavy ze střetnutí se žďárským aligátorem, nebo to, že dala na doporučení nějakého staršího a zkušenějšího politika, kterého uctívá. Ať tak či onak, kdyby byla přesto kandidovala, určitě by nevyhrála a ze strany pozdějšího vítěze by se dočkala urážek. Také by určitě byla zklamala ty, co ji možná radili - ale rozhodně by byla uchránila ODS mimořádně potupné porážky, protože těch 7 – 8% by byla uhrála tak jako tak.

Dalším problémem je věcná stránka kritiky: strůjci neúspěšné vzpoury v ODS se vzdali mandátů, což by za jen trochu normálních okolností znamenalo konec politické kariéry. Že se to hořké sousto poraženým nějak trochu osladí, aby ho dokázali spolknout, se v politice občas děje. Řekl bych, že je to o trochu lidštější než tzv. ukrajinské řešení: po skončení mandátu se celá vláda zavře. V rámci nelítostného a neustále se zostřujícího třídního boje proti korupci je navíc zavírání možno rozšířit i na poslanecké sbory. Takovým řešením se uvádí v život tzv. jakobínská demokracie, z níž obyčejně a logicky vyplyne nějaká hodně zkorumpovaná diktatura.

Na ODS je dnes smutný pohled. Miroslavu Němcovou podpořil další místopředseda Pospíšil a několik poslankyň. Proti je Boris Šťastný, podpořený autoritou Tomáše Hrdličky. Nad nebohým Nečasem krouží další dva místopředsedové, Kuba a Chalupa. Nechtějí ho přímo svrhnout – kdyby ale sám padl, rádi ho vystřídají. A konečně vzniká ve straně „pravicová platforma“ pod vedením dosavadního předsedy Prahy 11 Jiřího Janečka. Je, jak jinak, zásadově pravicová (pokud bude mít ODS do budoucna nějaké frakce, budou všechny pravicové), hlásí se ke kořenům (nepochybně zvlášť k jednomu) a k „poděbradským artikulům“ z roku 1998.

Tento kvas připomíná zkaženou hovězí polévku. Je možno se začít obávat toho, že konečnou podobou ODS bude po tvrdých vnitrostranických bojích obrozená strana v čele s generálním tajemníkem Václavem Klausem a s politbyrem ve složení např. Hájek, Jakl, Šťastný, Janeček, Hrdlička, Pavel Dlouhý (náhradníkem by mohl být Roman Janoušek, pokud ho ovšem nezavřou). Programem bude autentický konzervatizmus a obrana národních zájmů. Její pravicovost bude skalní a nezpochybnitelná, preference nulové. Ale co záleží na preferencích! Ze zkušeností dobře víme, že někdy nejsou zapotřebí.

Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.