PETR HOLEC: Tak jsme si zvolili prezidenta! A teď po něm chceme ústavní puč
Společnost SANEP provedla na demografickém vzorku více než šesti tisíc tazatelů internetový průzkum. Vychází z něj především jedno ošklivé zjištění: po první přímé prezidentské volbě, jíž si spousta lidí spletla s volbou premiéra, si většina respondentů přeje další ústavní puč.
Téměř čtyřicet (38,3) procent dotázaných totiž odpovědělo ANO na otázku, jestli by prezident měl mít možnost odvolat premiéra; ještě víc (39,1 procenta) lidí si pak myslí, že by nově zvolený prezident Miloš Zeman měl po svém jmenování, „pokud to ústava umožní“, odvolat premiéra Petra Nečase.
Tak mě napadá: ještě že se SANEP lidí nezeptal, jestli by Zeman současně s odvoláním Nečase neměl automaticky jmenovat premiérkou Jiřinu Bohdalovou a parlament vyměnit za Kolo štěstí. Protože těch, co správně chápou naši parlamentní demokracii, v níž je prezident spíš recepční s velkoryse dotovanou cestovkou v zádech, je evidentní menšina: NE na první otázku odpovědělo pouze 27 procent respondentů, na druhou pak 33,4 procenta.
Důvodů pro podobně nebezpečné myšlení je samozřejmě několik. Zaprvé: tradičně „extenzivně“ uvažující Zeman (rozuměj: po pár sklenkách vína, koňaku a slivovice nejen od Zdeňka Škromacha, kdy i na zdolání jediného schodu potřebuje pomoc celého štábu) lákal své převážně hloupější voliče na pád vlády. I když raději dodejme, že „extrémně extenzivně“ – tedy v tom smyslu, že premiéra odvolá sám a bez předčasných voleb – začal Zeman tradičně uvažovat až po volbách.
Svým způsobem tak po něm lidé nyní chtějí jen to, co jim v opilosti slíbil. Podobně jako když si v baru nad ránem slíbíte, že tahle sklenka už je fakt poslední, a najednou se probudíte na záchytce. Druhá otázka pak vychází jasně vstříc většinovému populistickému veřejnému mínění: má nově zvolený prezident odvolat rekordně nenáviděného premiéra i ministry? Samozřejmě že ano! Agentury by ušetřily spoustu peněz za výzkumy, kdyby jejich asistentka jen zavolala Slávkovi Popelkovi z Holešovské výzvy. Přání je tak otcem myšlenky: co nedokázali odbory na Václaváku či blázni z Holešova, to teď místo nich udělá prezident na Hradě. Vezme ústavu, trochu ji natáhne, zavolá Miroslavu Šloufovi a… skončíme s Národními výbory.
Bizarní je, že druhá otázka vlastně neměla vůbec padnout. Česko je parlamentní demokracie a nic na tom ústavně nemění ani přímá volba prezidenta. Vsuvka „pokud to ústava umožní“ je podobná jako „pokud Lidové milice udrží po znárodnění pořádek“. Jisté věci, třeba státní ústavy – ať už psané či nepsané - prostě nemůžou natáhnout ani královny. Protože jinak se jednoho dne probudíte v uranových dolech a nevíte vlastně proč.
Bizarnost povolební situace podtrhuje i Zemanovo paradoxní politické postavení: je sice prezident, reprezentuje však politickou stranu, jež se ani nedostala do parlamentu. Na základě čí podpory má tedy odvolávat vládu, nejvyšší politickou exekutivu země? Na základě výzkumů veřejného mínění, jimiž tak pohrdá, když se mu nehodí?
Jestli ano, pak bychom si pomalu měli sbalit pas a kartáček na zuby a na cestu západním směrem nakoupit nějaké zlato. Protože, jak říkají analytici, jeho cena půjde už jen nahoru…
