MARKÉTA LUKÁŠKOVÁ: Na Troškovy Babovřesky prý chodí voliči Miloše Zemana. S takovou dedukcí běžte někam
Jedna skupina lidí chodí na filmy Zdeňka Trošky. Druhá skupina tu první s gustem odsuzuje a mluví o nich jako o voličích Miloše Zemana. Panenko Podsrpenská, ty to vidíš.
Pokud má člověk IQ vyšší, než je počet dílů Kameňáku, některé věci jsou mu jasné na první pohled a nemusí o nich ani přemýšlet. Třeba to že lidový režisér, který natočil dvacet filmů kvalitou, dějem i obsazením konkurujícím maximálně amatérským záznamům opilé party důchodců z koncertu Evy a Vaška, prostě nenatočí druhou Americkou krásu. Z tohoto úhlu pohledu je nový film Zdeňka Trošky velmi snadný cíl.
Jeho všeobjímající oslava té opravdové člověčiny spočívá v opakování stejných zábavných prvků – nacpat před kameru oblíbené ksichty, neustále mlátit lidi do pohlavních orgánů, používat košilaté dvousmyslné fóry a dialogy stojící na citoslovcích a sprostých slovech. Trailer na Babovřesky mi potvrdil, že opět nejsem cílovkou Troškova filmu a nebyl tedy důvod věnovat jeho nejnovějšímu dílu další pozornost. Ale nakonec mě přece jen něco přesvědčilo.
Na Troškův film přišlo během prvního víkendu do kina skoro 150 tisíc diváků. Jeho tvorbu nekriticky zbožňují a dle svých slov pojídají během představení řízky s chlebem. Tihle lidé představují stádo. Je tady ovšem ještě druhé stádo, které oduševněle a se samozřejmou nadřazeností Troškovy diváky odsuzuje a to povětšinou slovy „Nojo a divíte se? To jsou ty samý lidi, co volili Zemana.“ Lidi, co volili Zemana, jsou totiž blbci, a na Troškovy filmy logicky nikdo jiný než blbci chodit nemůže. Voliči Zemana jsou totiž ta lůza z paneláku a z Moravy, co stanuje u Kauflandu. A vůbec, celá tahle země to má spočítaný, protože tady žije tolik úplných debilů.
Vzteklé hýkání intelektuálního stáda má ale k upřímné starosti o směřování kultury našeho národa hodně daleko. Jsou to ve skutečnosti jen povýšenecké řeči lidí, kteří se prostřednictvím směšné dedukce potřebují vymezit. Ukázat, že oni jsou někde jinde, výš a dál. Znám pár voličů Miloše Zemana a jsou to velice inteligentní lidé. Nejsou o nic blbější než kohorta kavárenských povalečů s plackou přestárlého pankáče Karla, nejsou méněcenní a mají velice slušné vzdělání. Rozhodně o nich můžu s klidem říct, že se neukájejí pohledem na defilé nahého zadku Vaška Vydry nebo přehrávající Lucii Bílou v převleku za prostitutku. A přesto byli pseudointelektuály hozeni do škatulky ‘chudáci na sociálních dávkách, co se chechtají u Troškových filmů, reprízy Ordinace a Vévéček, a večer, aby se neřeklo, si pustí z VHS kazety Novoty.‘
Taková směšná klišé do svých děl nemontuje ani sám diskutovaný režisér. Ano, jeho filmy jsou bulvárem české kinematografie. Jenže bulvár, hloupé vtipy, hýkající báby s hlavou v rozkroku faráře a buřty z Lidlu budou vždycky součástí toho, co nás obklopuje. Ať se nám to líbí nebo ne. Díky tomu můžeme navíc naplno ocenit kvalitu, která se bez protiváhy neukáže. A já bych nyní celkem ocenila, kdyby celá tahle „kulturní fronta“ udělala jako stádečko krok vzad. Pěkně jednotně a stejně hromadně, jako mluví o voličích Zemana, hlupácích a filmech Zdeňka Trošky. Snad se vzájemně neušlapou.
