PETR HOLEC: Podle Zdeňka Pohlreicha se nám stýská po lepším jídle. Obávám se, že ne!
„Jen si vzpomeňte na dovolenou třeba v Řecku. Všem je nám tam dobře, jejich jídla milujeme a po zbytek roku se nám po nich stýská,“ řekl nedávno hubatý kuchař a restauratér Pohlreich v rozhovoru pro server Idnes.cz.
Kéž by měl TV vymítač tuzemských gastronomických zločinů a zvrhlých kuchařů pravdu! Ostatně kdyby to tak bylo a nám se i doma skutečně stýskalo po gastronomické kvalitě nejen Jihoevropanů, ale třeba i nám bližších Němců, neměl by Pohlreich v TV co dělat; žádní čeští hospodští a restauratéři by si nedovolili prodávat typické české blafy. A ti, co by to náhodou zkusili, by dávno zkrachovali. Případně by je hosté zabili.
Obávám se ale bohužel, že jde spíš o Pohlreichovo zbožné přání a že spíš opak je realitou. A to i přesto, že většina Čechů vyjela za posledních dvacet let i západně od našich hranic, takže mnohdy i několikrát poznali nejen zcela jiné kuchyně, ale i kvalitu podobného jídla i jeho servírování. Viz obyčejná bavorská hospoda či německá benzínka, zhruba náš většinový gastronomický obzor. Jenže pak se vrátíme domů a…
A znovu se chceme ničit našimi oblíbenými blafy! A nejde primárně o to, že se dožadujeme české kuchyně, jež podle Pohlreicha do dvaceti let vymře; to je u nás Čechů, v horších ohledech velmi konzervativních lidí, celkem i logické. Jde spíš o to, že se znovu spokojíme s velmi bídnou kvalitou české kuchyně. Nebo jinak: divné věci na talíři stále připomínají závodní kantýnu ze seriálu Inženýrská odysea.
Ano, myslím onen dodnes reprízovaný TV seriál ze sedmdesátých let minulého století, v němž je vrcholnou erotickou scénou trojice mužů navlečených do plášťů a předstírajících čárání na rýsovacím prkně.
Problém ale je, že v gastronomický zločin u nás často proměníme i to, vyslyšíme-li náhodou Pohlreichovo přání a skutečně zatoužíme po lepších zahraničních vlivech. Výsledkem bývá syrečková pizza (fakt nelžu: tuhle prasárnu prodávají v Pizza go home), pizza se zelím (pizzerie v pražských Petřinách), těstoviny se smetanovými omáčkami (oblíbená polední menu) nebo různá překvapení „po francouzsku“ - zpravidla eufemismus pro nejhorší gastronomické vraždy, které nelze pod skutečným názvem prodávat ani u nás.
Ostatně že se nám po zahraničních gastronomických vlivech moc nestýská, potvrzuje ve zmíněném rozhovoru sám Pohlreich. Na otázku, proč má sám na jídelním lístku svíčkovou, když by ji podle svých vlastních slov nejradši zakázal, odpovídá: „Co mám dělat, lidi ji mají rádi a já jsem obchodník.“
