BOHUMIL DOLEŽAL: Vstanou noví diplomaté. Jen budou muset trošku škemrat

Tuto tvář předvedl médiím zejména při dvou návštěvách u svého úspěšného konkurenta. O jejich důvodech a pozadí lze spekulovat, člověk si ale nepomůže, když to jde tak snadno. Změna na Libušině stolci věští politické zemětřesení a postupnou změnu klimatu mj. i v bezprostředním okolí Černínského paláce. V takové situaci touží ministerské ptactvo, citlivější na tyto budoucí proměny než my obyčejní smrtelníci, odletět aspoň na čas do teplejších krajů. Ve hře jsou mj. i různé  diplomatické posty, při jejich nadílení má však rozhodující slovo (budoucí) prezident. Nezbývá tedy než tak trochu škemrat, má-li být slušně zaopatřena alespoň posádka potápějícího se ministerského Titaniku (my pasažéři si už budeme muset nějak pomoci sami, máme ovšem podstatně menší nároky).

V diplomatickém vyjednávání tahá zjevně pankáč Karel tentokrát za výrazně  kratší konec. Na přetřes se dostal i veledůležitý velvyslanecký post v Moskvě - v té souvislosti padlo i jméno europoslance za KSČM Vladimíra Remka, který proslul tím, že jej kdysi Brežněv nechal vystřelit do vesmíru. Nepředpokládám, že by návrh vznesl přímo pan Schwarzenberg, tak hluboko by neklesl. V prekérní situaci však dal najevo dosti velkou šíři imaginace: dovede si to prý „představit“. Jeho představivost naopak selhává v případě jiného jeho protikandidáta, Jana Fischera, který by zřejmě toužil po místě velvyslance v Izraeli. Pan Fischer, připomínám, před druhým kolem prezidentské volby podpořil Miloše Zemana.

Oba, Remek i Fischer, mají společné to, že byli kdysi v KSČ. Zatímco první  se pak z této startovní pozice dostal mj. až na  oběžnou dráhu kolem zeměkoule, druhý byl katapultován nanejvýš do nějaké o něco útulnější kanceláře ouřadu a dopracoval se nikoli skafandru, ale jen trochu kvalitnějších klotových rukávů. Nechci tvrdit, že pan Fischer je na rozdíl od pana Remka ten pravý velvyslanec. Nechápu jen rozlišovací schopnosti pana ministra: v čem je pan Remek lepší? Nebo jinak: dovedu jeho rozlišovací kritéria představit, ale nedokážu je interpretovat žádným pro pana ministra lichotivým způsobem.

„Když se podívám, kdo všechno byl v KSČ, tak přiznám, že jich bylo více, než lidé tuší.“ To jistě, pane ministře, ale jen velmi málo z nich dnes sedí ve Štrasburku jako europoslanci za KSČM, samozřejmě bez stranické příslušnosti. V KSČ tak zůstal, dejme tomu, jen napůl. Podobně tak napůl byli kdysi v KSČ i Zdeněk Fierlinger, mimochodem československý velvyslanec v Moskvě v citlivých letech 1937-45, nebo jiný náš národní hrdina, generál Ludvík Svoboda. Já osobně nepochybuji o tom, že by se pan Remek, pokud bude s požehnáním pana Schwarzenberga nominován, svého úřadu zhostil se stejnou ctí jako jeho slavný předchůdce.

Pokud ho do něj pan Schwarzenberg opravdu navrhne, sluší se jen upozornit, že on zase kráčí ve stopách svého slavného předchůdce v úřadě z let 1945-8. Nastupuje cestu do nejvyšších pater Černínského paláce, a ta je, jak ze zkušenosti víme, poměrně riskantní:  může totiž skončit dole na dláždění. Proto bych panu ministrovi doporučil, aby v rámci bezpečnostních opatření nechal jako první další krok všechna okna v úřadě kromě přízemí zamřížovat. Památkáři to snad pochopí.

Bohumil Doležal

Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.