BOHUMIL DOLEŽAL: Český politický svinčík a zázračná proměna Václava Klause
V posledních dnech zveřejnily dvě agentury pro průzkum veřejného mínění, CVVM a STEM, preference (a CVVM navíc i volební model) pro volby do Poslanecké sněmovny. Oba průzkumy se ve významných bodech shodují. Podle obou by ODS skončila až na čtvrtém místě, za ČSSD, TOP09 a KSČM. Neformální blok ČSSD – komunisté by také podle obou průzkumů získal drtivou, nejspíš i ústavní většinu.
Pozoruhodné je i to, co oba průzkumy vypovídají o povaze spolupráce obou, jak se říká, pravicových stran. Ve volbách v roce 2010 dostaly dohromady skoro 37% hlasů, dnes podle volebního modelu CVVM by to bylo necelých 30%. Přitom TOP09 by oproti volbám 2010 nezískala žádné nové voliče, ODS by naopak skoro 7% ztratila. Je vidět, že TOP09 se spolupráce nevyplatila a ODS na ní ještě prodělala.
Kdybych měl použít příměru z hmyzí říše, zdá se tedy, že TOP09 se coby dravá larva uhnízdila v útrobách tučného brouka. Postupně ho uspala a znehybnila, vyjídá ho zevnitř, ale dává přitom pozor, aby ji nechcípl. Aspoň do té doby, než se sama zakuklí a vylíhne. Pak jeho zbytky ponechá svému osudu. Protože jsem přesvědčen, že i v politice se pragmatismus snoubí s jistým procentem morálky, předpokládám, že ve skutečnosti chcípnou oba.
ČSSD na tom ovšem není o mnoho lépe: vytvoří s podporou KSČM vládu, samozřejmě menšinovou. Když si to přeložíme do řeči, kterou známe, bude to zase opoziční smlouva. O podobě této smlouvy se tentokrát nikdo nic nedozví. Sociální demokraté nejspíš kalkulují s tím, že kdyby komunisté toho začali chtít příliš, požádají o pomoc zdecimovanou parlamentní „pravici“, a té nezbude, než jim pomoci. Je velmi ošemetné předpokládat u třídního nepřítele takovou míru altruismu, kterou sami postrádáme.
V této složité situaci došlo k zázračné proměně Václava Klause. Přestal být prezidentem, stal se institucí. Jmenuje se Institut Václava Klause a vydává jeden komentář za druhým. Během metamorfózy nabyl některých vlastností svého exkancléře Patra Hájka, jak o tom svědčí pasáž z druhého komentáře Institutu, věnovaná Jiřímu Dienstbierovi. Jeho nezvolení místopředsedou je podle Institutu vítězstvím politického realismu nad nepolitickou politikou, havlistickým elitářstvím, antistranickými utopiemi, směřujícími ke korporativistické diktatuře a vládě nikým nevolených zájmových skupin. To je zvláštní, člověk by řekl, že tu zvítězili protřelí partajní šíbři nad mladým nezkušeným doktrinářem lehce extrémních názorů. A všimněte si prosím toho, jak se ve formulacích Institutu učené termíny pojí s mocným nábojem emocí – podobně jako kdysi u Karla Marxe.
V Právu jsem si dnes přečetl spekulaci, že Institut, tedy Václav Klaus, se nijak nebrání případné kandidatuře do EP. Volby budou příští rok v květnu, zřejmě společně s volbami do poslanecké sněmovny. Pokud by zároveň došlo k rošádě Klaus – Zahradil, mohl by se ten druhý stát novým lídrem ODS, kdežto Klaus by zaujal jeho místo v čele euroskeptické frakce EP (mimochodem tím by získal nárok na funkci místopředsedy parlamentu). Udělal by další krok ve své kariéře – navíc té radosti v Bruselu kolik by bylo! Zároveň by mohl hrát roli odéesáckého Teng Siao-pchinga, protože pan Zahradil toho nejspíš sám moc nevymyslí.
České politické scéně by dominovaly dvě silné osobnosti: Miloš Zeman, formálně nadstranická hlava státu s omezenými pravomocemi, fakticky otec národa v čele strany, která nese jeho jméno: do parlamentu se možná dostane, ale velkou díru do něho přitom neudělá. A Václav Klaus , neformální lídr jiné strany, o níž pro příští volby nejspíš platí totéž co o zemanovcích. Jaký pěkný příklad nikým až tak moc nevolených zájmových skupin! Oč by to bylo lepší než havlisticky elitářská, korporativistická diktatura?
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
