KAREL KŘIVAN: Papež, ne zeman
„Tábor je náš program, ne Řím“ bylo jedno z Masarykových hesel. Dnes by se řeklo, že to byla jeho volební message. Když jsem viděl v krátkém několika denním sledu špičky českých politických stran, chce se mi říct: učte se od Říma.
Viděno optikou televizního diváka, producírují se před námi snadno zaměnitelní nudní muži nebo přerostlé děti ve stejných oblecích a s rostoucím bříškem, které se ani nepokoušejí zakrývat. Domnívají se, že hovoří lidových jazykem, ale ve skutečnosti mluví specifickým politickým slangem, který odradí již po prvních třech slovech. Dokonce i fotbalisti jsou v příšerných mezipoločasových rozhovorech přesvědčivějí. Zato politikům nechybí sebevědomí, protože mají mikrofon, funkci a mínusovou sebereflexi.
Hovoří o změně, novém startu i Ježíši Kristu a přitom představují pokračování daného stavu, konečnou a Ježíš by je zničil v jakékoliv diskusi během jedné minuty.
A proč do toho pletu Řím? Protože katolická církev má nového šéfa, který se zatím chová tak, aby lidé mohli očekávat změny. Správně cítí, že svět elit je vzdálen světu normálních lidí. Proto se soustředí na symboly nedostupnosti globální, v jeho případě katolické, elity: drahé oblečení, luxusní prostředí, exkluzivní příležitosti. Jedu v tom s vámi, vím jak vám je, to je přesně to, co můžeme cítit z chování papeže a nemůžeme najít ve vystupování českých (západních) politiků. To vše aniž se snižuje na úroveň, která mu není vlastní. Pokora neznamená buranství a inteligence nemusí vyznít arogantně.
Image se nedá koupit. Dá se napravit, dá se vylepšit, ale sebelepší obal nedonutí zákazníka si dvakrát za sebou koupit jogurt, který mu nechutná. Čeští (západní) politici již tím jak mluví a vypadají, dávají jasně najevo, že netuší, co skutečně trápí jejich voliče. Problém většiny tuzemských politiků je, že sice hovoří o ekonomice, nezaměstnanosti a živnostnících, ale v životě neřídili ani trafiku (tu skutečnou, kde se prodávají cigarety a noviny), natož aby v ní pracovali.
Tvůrci politických kampaní opisují od Obamy a oblíbili si slovo změna. Jenže Obamův životní příběh sedí k jeho sloganu „Ano, můžeme to dokázat.“ Kluk z chudých poměrů, příslušník menšiny vystudoval prestižní universitu a dotáhl to nejvýš, kam až ve své práci mohl. Pak, může v klidu tvrdit: Yes, we can. Řekne li to, nějaký tuzemský poliitk, zní to arogantně, nevěrohodně a plytce.
Když vystoupil nový papež před tisíce lidí na svatopetrském náměstí a řekl prostě „buona sera“, bylo jasné, že umí s lidmi mluvit. Když slyšíte českého politika slibovat a vymlouvat se, přepnete na jiný kanál, protože to vskutku není ten chlapík od vedle, s kterým si chcete popovídat.
Naše politici nepotřebují novou image, ale novou politiku. Cestu z hustého lesa ale nenajde člověk, který ten les zná jen z vyprávění a fotek.
