BOHUMIL DOLEŽAL: Prezidentovy touhy kontra ministrova představivost
Miloš Zeman dal taktně najevo, že by si ve funkci velvyslankyně ČR na Slovensku přál manželku exprezidenta Klause Livii. Informaci přinesla ČT, na Hradě ji bez jakéhokoli komentáře potvrdili.
Ostře proti se postavil ministr zahraničí Schwarzenberg: takové rozhodnutí by prý bylo demotivující pro celý diplomatický sbor, místo by měl zaujmout profesionální diplomat. A premiér Nečas prohlásil: „Jakákoli jednání o velvyslancích jsou vedena v klasifikovaném režimu, při jednání vlády je v bodech vyhrazené, tzv. v utajeném režimu, protože je to součást diplomatické práce. Pokud se někdo chová jinak, tak je to politický amatér v této oblasti.“ Není zjevné, zda kritika míří na prezidenta nebo na ministra zahraničí, pro jednoduchost předpokládejme, že na oba.
Proces „generování“ velvyslance je podle MZV následující: návrh přednese vládě ministr na základě doporučení personální rady Ministerstva zahraničních věcí ČR, pokud jej vláda schválí, předloží jej prezidentu republiky ke jmenování. Jmenování kontrasignuje premiér. (Poté je ještě nutný souhlas země, kam je velvyslanec vysílán, tzv. agrément).
Je jistě správné, že tento proces probíhá velmi diskrétně. My ovšem ještě nejsme tak daleko. Prezident pouze vyjádřil své přání, dejme tomu touhu, ministr zahraničí se k ní vyjádřil velmi rezolutně a odmítavě. Je velmi dobré, že tento neformální způsob generování velvyslaneckého místa, zejména v případě choti exprezidenta, pronikl na veřejnost. Je to přinejmenším zábavné.
Zaráží mne pouze jedna věc: před časem (bezprostředně po své volební porážce) jednal pan Schwarzenberg s vítězným prezidentem, přičemž řeč byla i o velvyslaneckých postech. Podle toho, co proniklo na veřejnost, padlo jméno prvního kosmonauta „Československé socialistické republiky“ Vladimíra Remka, tč. bezpartijního europoslance zvoleného na kandidátce KSČM, a to v souvislosti s veledůležitým postem v Moskvě. Pan Remek by v případě jmenování zaujal místo, na němž kdysi trůnil „legendární“ (jak se v českém tisku v obdobných případech s oblibou píše) Zdeněk Fierlinger. Ministr se pak nechal slyšet, že si pana Remka na tom místě „dovede představit“.
Přání pana prezidenta mi jsou jakž takž srozumitelné, a to v obou případech, jak u klíčového velvyslanectví v Moskvě, tak u jistě významného, ale přece jen ne tak klíčového postu v Bratislavě. Jak je možné, že přitom v jednom případě (totiž v případě pana Remka) je imaginace pana ministra tak bezbřehá, kdežto v druhém docela selhává?
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz
