BOHUMIL DOLEŽAL: Chaos kam se podíváš

Podle modelu, s nímž včera přišla agentura  PPM Factum, by k volbám přišlo jen 50,4% voličů. To je o 12% méně než v roce 2010. Také pořadí stran je standardní. S převahou vede ČSSD, další tři v pořadí zaostávají o víc než o 11%, přičemž odstup mezi druhou TOP09 a nyní už standardně čtvrtou ODS je nevelký. Šestici postupujících doplňují dva trpaslíci, SPOZ a KDU-ČSL, oba kolem 7%. Ve srovnání s průzkumem téže agentury z prosince minulého roku ovšem  skoro všechny větší strany trochu ztratily. Výjimkou jsou TOP09 (a malá SPOZ), které vydělaly na prezidentských volbách.

Výdělek bude nepochybně dočasný, zejména TOP09 se podařilo výrazně oslabit svého konkurenta na „pravici“, ale jako obvykle si nejspíš sama moc nepomůže. Na to je příliš podobná útvarům jako ODA nebo US. TOP09 a ODS mají dohromady víc než ČSSD, jenže ty strany se nedají sčítat, zápolí spolu o věnec autentické pravicovosti, a navíc jim chybí někdo třetí, který by vyvážil sílu spolehlivé KSČM: kdysi to byla KDU, která na to sama nestačila. Stranu zelených kdysi vládní angažmá prakticky zničilo a o spojence typu Věcí veřejných (nad nimiž už se snad taky zavřela voda) není co stát.

Takže nejpravděpodobnější možná koalice, ČSSD se SPOZ a KSČM, by sice s převahou vyhrála, ale na ústavní většinu v PS by nedosáhla. Navíc by se ČSSD patrně záhy octla v podobné (ne-li  horší) situaci, jako byla ta, v níž živořila od června 2013 ODS – tučná larva v objetí dvou menších, ale žravých predátorů. Pro SPOZ by taková koalice navíc nebyla příliš atraktivní, protože by v ní hrála roli pátého kola u vozu (ČSSD jen s KSČM by teď měla většinu 102 hlasů). „Nekomunistická“ středolevá koalice není zatím možná, koalice napříč spektrem jsou velmi nepravděpodobné. Jistě, je to jen průzkum, jeden z mnoha. O nějakém velkém posunu ke stabilitě zatím  nesvědčí, a člověk má chuť říci „naštěstí“, i když nestabilita není v žádné situaci k ničemu dobrá.

Pozoruhodné je, jak na svou neradostnou situaci reagují  v ODS. Vznikla, jak se zdá, další platforma, tentokrát ryze intelektuální – internetová revue Pravý břeh. Ta navíc tentokrát vyniká s tím, že se stranou nemá vůbec, ale vůbec nic společného. Svědčí o tom ostatně i jména autorů prvního čísla: Jaroslav Kubera, Hynek Fajmon, Alexandr Vondra, Cyril Höschl, Jefim Fištejn, Daniel Kaiser…   kdyby tu aspoň bylo trochu invence: kdyby v ODS třeba vznikla „levicová platforma“,  kdyby si třeba dali jméno „levý břeh“! To by aspoň diváky trochu překvapilo. Takhle hemžení v ODS připomíná hemžení v hořící diskotéce, z níž se zoufalí  účastníci pokoušejí dostat ven zamčenými dveřmi. Pohádku o neúprosném zápase „pravice“ a „levice“ už posloucháme z obou stran dvacet let. Zápas se na jednu stranu neustále zostřuje (přesně podle stalinských tezí), na druhou stranu se v zákulisí  čile rozdělují posty (naposled při volbě prezidenta a viceprezidenta NKÚ a asi i při volbě zástupce ombudsmana). Kdo tomu má proboha věřit!

Bohumil Doležal