MARKÉTA LUKÁŠKOVÁ: Televize vysílají jen zoufalosti, tak se nedivte, že lidé kradou filmy
Možná ten pocit znáte. Chcete se na něco dívat, nevíte na co, a tak si zapnete televizi s nadějí, že „něco dávaj.“
V ideálním světě by totiž televize měla fungovat jako filtr toho nejzajímavějšího, co v poslední době vzniklo, a toho nejvýznamnějšího, co vzniklo dřív. Divákům by to měla neustále cpát pod nos a připomínat. Jenže v ideálním světě by neexistovaly kocoviny, revizoři a Daniel Landa, takže se od něj pojďme oprostit a usaďme se v televizním pekle.
Nova pořádá čtyřiadvacátý ročník SuperStar, což je letos podívaná pro masochisty a ty, co před lety vykřikovali "Farna Ewa, třináct neva". Třináct už jí sice není, mentálně tam ale ustrnula, a prsa jí narostly natolik, že se z nich staly větší hvězdy, než ze samotných účastníků. Prima už pořádá castingy na další řadu Talentu, v porotě bude opět slovenský protějšek Tomia Okamury Jaro Slávik, a když se budeme hodně modlit k Aštaru Šeranovi, bohu všech sluníčkových lidí, uvidíme tam i Lucii Bílou.
Co taky komerčním televizím zbývá, než donekonečna opakovat obskurní talentové reality show, když jejich vlastní původní tvorba dopadá katastrofálně. Všechny ty Pokecy s Jiřinou Bohdalovou, soutěže s celebritami a pokusy vykrást pořady amerických a britských televizí tak, aby si toho nikdo nevšimnul, dopadají otřesně, takže hledání SuperStars a Talentů vítězí. Po zbytek týdne tam hodíme seriály odehrávající se v nějaké místnosti (Ordinace) nebo venku (Ulice), a kdo nemá seriály, hodí tam levnou televizní komedii s Miley Cyrus. Jednou za čas uděláme haló sto šedesátou reprízou Indiana Jonese, co jsme dávali před měsícem jako megafilm, teď to dáme jako normální film a potřetí to protočíme za týden po Volejte věštce.
A co na to Česká televize? Nebudu zlá, máme spolu přece až skoro milostný vztah. Já jí platím měsíčně asi 130 korun, a ona mě za to na oplátku má za úkol bavit. A že se jí to daří! Na jedničce můžu donekonečna sledovat reprízy normalizačních seriálů, které jsem viděla častěji než vlastní matku, nebo archivní sestřihy vystoupení Heleny Vondráčkové ve studiu vyzdobeném cáry alobalu. Lepší pravidelnou investici si nedovedu představit.
Abych ale nekřivdila – občas se na ČT objeví něco fakt zajímavého, jenže vzhledem k tomu, jak tam nikdo na zajímavé pořady neumí upoutat, se to většinou dozvím až posléze. Jé, oni dávali …! Sakra. No nevadí, v bohatém programu televizí jsem si nevybrala, co takhle internetové archivy? Třeba Voyo.cz! Tam se dá strávit několik hodin vybíráním filmu, jehož shlédnutí vám způsobí nejmenší poškození mozku. Nebo iTunes, kde nemají české titulky! Nebo se třeba můžu na Youtube koukat na to, jak byl někdo u Krause, a Kraus ho nepustil ke slovu, popřípadě přepnout na Prima Cool a porodit vlastní ušní bubínky při poslechu předabovaných amerických seriálů.
A víte, když člověk celou tuhle tragédii absolvuje, tak se naštve, jde na uložto.cz, a stáhne si film nebo seriál. Ne, nepůjde si sednout do stroje času a nedojede do videopůjčovny. Nebude čekat týden, až mu někdo doručí objednané dvdčko. Bojovníci proti internetovému pirátství by měli využít tragičnosti nabídky televizních stanic, vytvořit pořádně rozsáhlou databázi filmů a seriálů, kde si kus stáhnete za poslání smsky, a celou reklamu na tuhle službu založit na tom, že koukat na televizi je fakt o duševní zdraví. Udělejte to někdo, prosím, budu první platící.
