KAREL KŘIVAN: Je to o médiích, vole
Titulek je záměrnou parafrází dnes již téměř mýtické věty z úspěšné volební kampaně Billa Clintona „je to o ekonomice (vole)“.
Stejně jako každým rokem začíná předvánoční hon na zákazníky vždy o pár dní dřív, proto můžeme čekat, že hon na voliče začne dříve než minule. Kampaň bude dlouhá, bezohledná a non-stop. Kdo nesnese pohled na vlastní krev, nebude v ní mít šanci, abych si posloužil dalším americkým importem. Ti, kteří přemýšlí, jakou strategii zvolit, vědí, že hlavním bitevním polem, na kterém se odehraje bitva o srdce a rozum občanů, budou média. Aniž kdokoliv z nás přesně ví, co v dnešní době vlastně média jsou, komu patří a jaký mají skutečný vliv na ono suverénní rozhodnutí za plentou ve školních třídách.
Za poslední roky se to, čemu jsme si navykli říkat média, změnilo k nepoznání. Nemají začátek a konec. Ani v čase, ani v prostoru. Informace proudí k lidem dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Dávno neplatí, že někdy mezi sedmou a osmou večer se lidé usadí před obrazovky svých televizí, aby se dozvěděli vše podstatně, co se ten den stalo a ráno zhltli novinky během hygieny a rychlé snídaně z rádií. Média pracují nejen nepřetržitě v čase, ale také jakoby neměla konec a začátek v technickém smyslu slova. Jsou blogy na informačních serverech ještě média? Jsou profily novinářů na sociálních sítích ještě součást oněch médií? A sdílení těchto názorů? A co tweety, které mají mnohdy více čtenářů než je prodej některých tištěných deníků?
Stratégové kampaní se pak musí rozhodnout, co má vlastně větší vliv na rozhodování voličů. Televizní reportáž mezi takyzprávami, že v zimě sněží a v zoo se narodilo slůňátko nebo stručné poznámky známého opinion leadera na jeho twitteru? Vědí lidé, komu ty které noviny nebo infoserver patří a jsou schopni podle toho „číst“ tam uveřejněné „informace“?
Dnes může schopný aktivista získat jako jednotlivec svoje téma do mediálního prostoru úspěšněji a efektivněji než předseda vlády s týmem poradců. Na druhou stranu prezidentskou kampaň s přehledem převálcovala strategie, která vskutku nebyla opřená o nová média.
Představivost, kreativita a znalost „svých“ voličů rozhodne, komu se podaří ovládnout velmi pohyblivý, roztříštěný a pomíjející mediální prostor druhé dekády nového století. Přesto si myslím, že člověk s charakterem dokáže víc tucet marketingových agentur. Těch prvních, narozdíl od těch druhých, se nám ale zatím v politice nedostává.
