IVAN HAMŠÍK: Proč jsme země bez názvu, s vlajkou EU a pletou si nás s Čečenskem
Po dvaceti letech samostatné existence dosáhla naše země pozoruhodného úspěchu. Po bombovém útoku v Bostonu musíme vysvětlovat, že atentátníci nejsou z Česka, ale z Čečenska, a číst poznámky o tom, že Spojené státy by měly v odvetě bombardovat „zasrané Československo“.
Po internetu se šíří osvětová stránka „Ahoj, jsem Česká republika, ne Čečna, ne Československo“, která na mapě názorně ukazuje, že do Asie je to od nás daleko.
Můžeme se vysmát Američanům, že si pletou dvě tak rozdílné země jenom proto, že obě mají v názvu „č“. Trochu útěchy může přinést to, že 88 procent mladých Američanů nenajde na mapě Afghánistán, a půlka z nich dokonce ani stát New York. A bůhví, jestli všichni vůbec vědí, co to je mapa.
Ano, můžeme se jim smát, ale ani po dvaceti letech jsme se nedohodli na mezinárodně srozumitelném jednoslovném názvu země. Czechia se neujalo a Czechland by se pletl s Kauflandem. Kolega z Reflexu Steve Fisher před časem v legraci navrhoval bionázev Czechoslovakia Light (0 % Slovenska) nebo erotické CzeXXX (pět miliónů dívek!).
Ale ani doma si Česko nemůže připadat jako doma, neboť pro mnoho lidí je to stále nestravitelný patvar. A tak raději používají nepraktický název Česká republika nebo odpornou zkratku ČR (v tom si libují zejména státní orgány, například Policie ČR). Někdo zůstává u libozvučného názvu Čechy, což zase spolehlivě a oprávněně naštve Moravany, takže pak končíme u směšných vět, třeba Bez práce je deset procent Čechů, Moravanů a Slezanů, protože nedej bože, abychom se nekorektně cítili jako Češi.
Navíc jsme přece všichni Evropany, protože provinční nacionalismus by ohrozil naši prosperitu (jak říká předseda Evropské komise Barroso), a na Pražském hradě proto vlaje evropská vlajka, jelikož handrkovat se o tu českou je nedůstojné fangličkářství.
Stát bez názvu, vlajky a bez sjednocující ideje se proto bude muset představovat jako Ta-země-co-byla-Československo-a-není-Čečensko. Tomu bude aspoň každý rozumět.
