PETR HOLEC: Tři důvody, proč by Václav Klaus měl kandidovat do Evropského parlamentu
Poslední dobou se mluví o tom, jestli expremiér a exprezident Václav Klaus bude kandidovat do jím tolik nenáviděného Evropského parlamentu, možná za svou někdejší ODS. Upřímně Klausovu kandidaturu podporuju, převážně ze tří důvodů.
Zaprvé: každý den, který stále zhrzenější a rtuťovitější Klaus - jak dokládá nejen nekonečné trápení s jeho novoroční amnestií, jež zaměstnává stále více lidí - stráví mimo Česko, je pro nás, Čechy, dobrý. Řekněme prostě, že titán typu Klause je pro tak malou zemi až nebezpečně velký. Podobně jako třeba Karel Gott. Takže jedině dobře, když své velké myšlenky rozprostře mezi Prahu a Brusel. Možná si nakonec srdce EU i zamiluje, jak se to zde stává i jejím zarytým kritikům. Třeba už jen pro unijní servis a diety.
Zadruhé věřím, že by Klaus zevnitř EU lépe pochopil a zbavil se tak navždy svého romantického rozporu mezi snem a realitou. Exprezident totiž svou kritiku EU opírá i o to, že nejde o spolek rovnoprávných zemí, jak se praví v různých komuniké, ale o spolek víceméně rovnoprávných velkých zemí a méně rovnoprávných malých zemí, včetně Česka. Myslím, že pár měsíců v Bruselu by Klause z iluze o absolutní rovnoprávnosti vyléčilo a na stáří mu dodalo potřebný klid v duši.
EU totiž nikdy nebyla ničím jiným než pokračováním války mezi evropskými zeměmi. Jen civilizovanějším bruselským způsobem, protože zabíjet a plynovat se je dnes politicky nekorektní. Nejčastěji se proto válčí u celonoční večere s vybraným vínem, po níž se nad ránem vyhlásí, že všichni vyhráli, protože přistoupili na německo-francouzské požadavky. A myslím, že i my dobře víme, jak to vypadá, když na německo-francouzské požadavky přistupujete, až když se žádná večeře nepodává.
Mimochodem: pamatujete ještě, jak rychle se v Bruselu s Bruselem smířila Jana Bobošíková, jež tu kdysi – byť už se to nyní dávno nezdá - poslancovala? Hlasitá odpůrkyně EU si kdysi Europarlament oblíbila natolik, že svým parlamentním asistentem hned udělala svého manžela. Možná by stejnou funkci Klaus mohl dopřát manželce Livii, pokud jí nevyjde Bratislava.
A zatřetí: Víme, že každý uzavřený spolek časem degeneruje a propadá nebezpečnému šílenství. Viz Klausův prezidentský Hrad, kde se nápadně podobně smýšlející lidi spolu na deset let zavřeli tak hermeticky, až z toho někteří v sobě přestali vidět opici – nebo naopak začali vidět až moc jiných věcí kolem sebe. Stejnou kolektivní degenerací samozřejmě trpí i Brusel, kde si lidé tleskají vůbec ne nepodobně, jako jsme kdysi v májových dnech tleskali my soudruhům na tribuně, zatímco oni tleskali nám. Bomba jménem Klaus proto nikdy není od věci!
