ZDENĚK STRNAD: Docházejí prachy, zdaníme Internet!
Svými socialistickými spády byla Francie známá odjakživa. Liberté, egalité, fraternité… vždyť to znáte. Teď chce zdanit chytré mobily a tablety. Pokud k tomu přidáte další specialitu, a to je silně vyvinutý francouzský nacionalismus, vznikne absurdní kombinace.
V zemi galského kohouta, socialistické Francii, vznikají hodně odvážné nápady. Jednou z nich je například daň z internetu. Či přesněji řečeno, „přístrojů, které jsou kompatibilní s internetem“. Daň ve výši jednoho procenta z ceny těchto přístrojů má do státní kasy přinést až 86 milionů euro ročně. Cílem mají být společnosti jako Google, Apple nebo Amazon. Francie má pro daň z mobilních telefonů ovšem kouzelný důvod, a tím je podpora francouzské kultury. „Daně se budou používat na podporu tvůrců, kteří nevydělají na obsahu, ale budou profitovat z jeho šíření.“ Přístoje, které „získávají“ kulturu z internetu, budou podporovat francouzskou kulturu obecně. Taky nic nového. V zemi existují vážně míněné pokusy chránit francouzskou kulturu prosadit zákaz slov jako je „hashtag“ (správně francouzsky to má být „mot-diese“), v roce 2002 se zase mluvilo o tom, že email by neměl být email, ale „couriel“.
Je to zřejmě hezké, že se země stará o své občany – protekcionismus má ovšem své limity, říká se jim zdravý rozum. Navíc chránit slabší před silnějšími může mít opravdu paradoxní důsledky. Když Hollandova vláda zdanila nejbohatší občany 75 procenty, ti nejbohatší začali prostě utíkat do zahraničí. Gérard Depardieu, z něhož se stal hrdý Rus, je jen mediálně nejpropíranější, ale není jediný. V případě daně z internetu (pokud tedy opravdu v této hardcore verzi projde) si lze jen těžko představit, že se to v důsledku nepřenese na běžné uživatele – a pokud si někdo myslí, že velké společnosti dobrovolně a bez námitek obětují jedno procento svých tržeb, je naivní. „Hollande dělá evropskému socialismu to nejhorší PR,“ zní jedna z reakcí pod článkem na gawker.com.
Jeden z nejslavnějších výroků Ronalda Reagana zní: „Náhled vlády na ekonomiku se dá shrnout do čtyřech krátkých frází: když se to hýbe, zdaníme to. Když se to pořád hýbe, omezíme to. A až se to přestane hýbat, budeme to dotovat.“ Francie je jednou z hlavních zemí, které ovlivňují ekonomiku Evropské unie. Lze se v takové situaci divit, že v Evropě docházejí prachy?
