JIŘÍ X. DOLEŽAL: Je Miloš Zeman latentní homosexuál?
Když mne přeslo rozhořčenínad homofobní diskriminací, kterou prezident vyhrožuje M.C. Putnovi, najednou jsem se rozesmál. Analýza výroků Miloše Zemana na téma homosexuality - završená pohoršením nad Putnovým transparentem - totiž především ukazuje, že homosexualita je pro Zemana velkým osobním tématem, možná i problémem.
K homosexualitě můžeme zaujmout v podstatě tři základní přístupy. První z nich je čistá, neskrývaná a hlásaná homofobie, kterou nalézáme u řady katolických činovníků, a kterou s mimořádnou intenzitou vykazoval Václav Klaus. Psychologovi je zřejmé, že když má někdo potřebu tak hlasitě protestovat proti něčemu, co se ho podle všeho vůbec netýká, je to nejčastěji tím, že se ho téma naopak velice a osobně týká. Hlučný homofob by ale nikdy, ani sám sobě, nepřiznal, že ho vlastně vzrušují chlapi. Jeho homofobie je obranou, aby to na něj nikdy a před nikým neprasklo. Dlužno podotknout, že tihle skrytě homosexuální homofobové by měli neprodleně vyhledat pomoc sexuologa a psychologa. Jejich postoje jsou čistě patologické.
Druhý - rovněž poměrně snadno rozklíčovatelný postoj k homosexualitě - je velký zájem o téma a zájem o rozvoj gay a lesbické komunity. Tento postoj obvykle generují lidé, kterí sami homosexuální jsou nebo mají v rodině nějakého homosexuála, takže se jich věc také osobně týká, ale nepředstavuje pro ně problém. Nestydí se za svou homosexuální orientaci (nebo za homosexualitu svých dětí či sourozenců) a mají aktivní zájem o rozvoj komunity. Lidé s těmito postoji jsou čitelní a plně akceptovatelní, i když mohou být svou plnou orientací na gay problematiku stejně tematicky nudní jako amatérští paleontologové nebo filatelistí. O ničem jiném se s nimi nedá mluvit.
Konečně třetí, nejrozšířenější postoj k homosexualitě v naší zemi je „ať si dělaj, co chtěj, mě je to fakt jedno, protože se mě to netýká. Nikdo je nediskriminuje, tak nemám ani občanskou povinnost se jich zastávat a zajímat se o to.“ Tento postoj sdílí nejen autor tohoto textu, ale kromě homosexuálů i většina jeho sociálního okolí.
Miloš Zeman najednou ukázal, jak je v náhledu na homosexualitu a její veřejné projevy nekonzistzentní, vnitřně rozpolcený a kolísající. Na jednu stranu se sice v minulosti zastával gayů včetně pochodu Gay Pride a ventiloval plně tolerantní postoje. Když však došlo na lámání chleba, je pro něj účast M.C. Putny v karnevalu gayů a s transparentem, na kterém se ke své homosexualitě hlásí, zásadní morální problém.
Takový vnitřní nesoulad ukazuje na hlubokou rozpolcenost pana prezidenta, na jeho vnitřní pochyby o homosexualitě a o tom, že má k homosexualitě velice exaltovaný postoj. Když si k tomu připočteme informaci, že s ním již léta nebydlí jeho manželka, aniž by tuto skutečnost Zeman nějak přesvědčivě mediím vysvětlil, nabízí se otázka: Není Miloš Zeman tak zásadně proti jmenování hrdého homosexuála M.C. Putny proto, že on sám svou homosexualitu nikdy nedovolil přiznat ani sám sobě? A že prostě má na Putnu vztek, protože pan docent zvládnul svůj coming out bez ztráty desítky?
