BOHUMIL DOLEŽAL: Nečasova kritika Pussy Riot je jen rozťapkávání exkrementu
To, co v neděli řekl premiér Nečas na adresu Pussy Riot, je typický příklad situace, v níž politika dožene jeho vlastní minulé selhání. Nezbude mu pak, než se v něm dodatečně ještě jednou vymáchat.
V podobné situaci se ostatně letos octl už náš prezident na své první návštěvě Rakouska. Někdy v roce 2002 prohlásil veřejně, že sudetští Němci mohou být rádi: mohli jsme jich většinu popravit, místo toho jsme je jen okradli a vyhnali (neřekl to úplně tak, interpretuji pouze smysl vyjádření). Dnes, po jedenácti letech, se ho na to ve Vídni kdosi veřejně zeptal, a jemu nezbylo, než to zopakovat.
Petr Nečas je na tom ještě hůř. Jeho faux pas se odehrálo před tři čtvrtě rokem, na sněmu Svazu průmyslu a dopravy v Brně. Mluvil tam o módní vlně povzbuzené především novináři („podstatnou částí médií“?), která zasáhla i část politiků (ta část nese jméno Karel Schwarzenberg). Obsahem vlny je „falešné adorování takových záležitostí, jako je skupina Pussy Riot“. Zjevně mu šlo o vstřícné gesto k přítomným kapitánům českého, především polostátního průmyslu (podpora exportu, který módní vlna ohrožuje), vstřícné gesto k rusofilním klausovcům v ODS, a zároveň o ťafku úhlavnímu koaličnímu nepříteli Schwarzenbergovi: ten se pokoušel na případu naopak učinit politicky krásným, což je sice taky nechutné, ale o trochu méně.
Tuto neděli byl premiér na tiskové konferenci v Moskvě na výše citovaný výrok dotázán šéfredaktorem vlajkové lodi ruského nezávislého tisku, Novoj gazety. A odpovědí Miloše Zemana, řekl bych, překonal. Neupínejme se na falešné symboly, zhanobení pravoslavného chrámu nemůže být symbolem boje za svobodu a lidská práva, je to jen výraz nekulturnosti a hulvátství, který uráží cítění mnoha občanů Ruska. Trest je ovšem na české zvyklosti příliš tvrdý, spatřovat v tom všem symbol boje za lidská práva však pan Nečas odmítá.
Je mi líto, že to musím říci, ale pro mne je projevem nekulturnosti a hulvátství (používám slova pana premiéra) prohlásit veřejně to, co řekl. Především: protestující byly potrestány za to, že zhanobily Putina, nikoli chrám. Chrám byla záminka, jistě vítaná. Ať pan Nečas nedělá, že to neví. Nejde o žádný symbol, ale o tři děvčata, která byla odsouzena k drastickým trestům za hanobení cara, jak je na Rusi zvykem. To, co se stalo, nemá slušného člověka (a tedy i politika) vést k tomu, aby po jejich vzoru křepčil na oltáři, ale aby se jich zastal. A pokud to politikovi okolnosti neumožňují (jistě, dá se to pochopit), měl by aspoň pokud možno mlčet.
Chápu, že to premiér měl dost těžké, zeptali se ho na to na tiskovce. Ale je mi líto, je to jeho problém, způsobil si ho sám a mohl se na tu situaci předem připravit. Kdysi dávno vyzval slovenský politik Ján Slota, tehdy předseda SNS, jež byla součástí vládní koalice, k masivnímu tankovému útoku na Budapešť. Když na něm pak „novináři“ chtěli vysvětlení, prohlásil: tak za prvé, byl jsem tehdy úplně opilý. A teprve pak svá slova obhajoval. Zde je ovšem problém: z úst našeho pana prezidenta by podobné vysvětlení znělo nikoli nevěrohodně. Premiér Nečas je však znám svou střídmostí. Musel by se v našem případě hájit zájmy českého exportu, potřebou smíru v ODS, profilací proti TOP09 – a v neposlední řadě potřebou naklonit si představitele silné velmoci, že? A to by nebylo moc přesvědčivé.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
