BOHUMIL DOLEŽAL: Obrovský smutek Václava Klause
Václav Klaus neřekl v neděli na Primě nic, co by od něho člověk neočekával. Řekl to tentokrát ovšem nezvykle jasně a na plná ústa.
Své angažmá na evropské scéně má již promyšlené. Samozřejmě že nechce být jen jedním ze 754 bezbýznamných poslanců Evropského parlamentu, navíc s cejchem výstředního podivína. Na naléhání svých příznivců z řad politiků i prostých občanů se rád chopí práce při vytváření zastřešující organizace stran, „které mají podobné názory na totální dysfunkci EU“. Přitom jemně upozornil, že dosud neobsazeno je místo lídra takového sdružení (strany jako britská UKIP či německá AfD jsou zatím při vší úctě spíše okrajová uskupení).
To hlavní, o co jde, je ovšem pro exprezidenta domácí scéna. Nezbývá mu ostatně nic jiného, spousta lidí mu totiž píše: vy nemáte morální právo jenom pozorovat (rozuměj: to samozřejmě musíte dělat, ale kromě toho je třeba se taky pokud možno do všeho plést). A proto exprezident vehementně kritizuje vládu a ODS, upozorňuje, že k ní přitom neexistuje žádná reálná alternativa (Uskupení jako to Okamurovo, Babišovo nebo Josefa Dobeše nejsou v pravém smyslu politická) a ČSSD je na tom stejně jako ODS, nemá totiž vizi, ideje ani lídry. Zejména ODS, jejíž současný stav Klause naplňuje „obrovským smutkem“ nemůže pokračovat bez změny lídrů. Na moderátorův výslovný dotaz pak přitakal, že člověk, který je vidět a přichází s jasnými názory, je Martin Kuba. Člověkem viditelným a na svém místě je taky prezident Zeman. Klíčové prý budou příští parlamentní volby.
Z toho všeho není těžké si udělat s troškou zlomyslnosti jakousi základní představu o politickém modelu v duchu Václava Klause. Základním heslem je suverenita: totiž suverenita od EU, což zároveň taky znamená suverenitu (žádnou závislost!) na Rusku. Páteří politického systému jsou dvě neúprosně soupeřící politické strany, konzervativní (dejme tomu ODS) a socialistická (dejme tomu ČSSD), obě řízené lidmi viditelnými a s jasnými názory (dejme tomu p. Kuba a např.p. Hašek). V zásadních věcech (ideje) se neshodnou, v podružných (rozdělení postů) ano. To bude celá nová politická scéna, a tu roli, kterou kdysi v divadle Spejbla a Hurvínka plnil pan Skupa, bude tentokrát hrát celý tým ve složení Klaus – Zeman. Tedy cirkus, jaký tu v novodobé historii české společnosti zatím ještě nebyl.
K tomu dvě poznámky: za prvé, je otázka, co k tomuto projektu řekne Miloš Zeman. Jednak je v lepší situaci, protože má své jisté, byl v přímé volbě zvolen za otce národa, a jednak jeho cesta k suverenitě na Rusku je sofistikovanější: zatímco Klaus si ji chce na EU nenápaditě vydupat, Zeman by ji daleko sofistikovaněji chtěl dosáhnout za činné spolupráce Bruselu, která se bohužel nedá předem vyloučit. Zdá se tedy, že Klause až tak nepotřebuje.
A za druhé: Klaus zahájil frontální útok proti předsedovi ODS a premiérovi Nečasovi. Situace v ODS jeví se pozorovateli zvnějšku takto: na jedné straně výrazné klausovské uskupení od Borise Šťastného po miláčka odéesáckých davů Jaroslava Kuberu, uprostřed Petr Nečas, usilující vyvažovat mezi oběma křídly ve straně, a na druhé straně Klausovi oponenti, kteří však neexistují. To přece nemůže skončit dobře: totiž pro stávajícího předsedu strany ne.
