PETR HOLEC: Čekání na premiéra: Petře, neschovávej se!
Omlouvám se za familiárnost. Nejsme v Americe, takže bych předsedu vlády neměl oslovovat křestním jménem. Nemůžu si ale pomoct. Pamatujete ještě na legendární téměř prezidentský videoklip Jana „Honzy“ Fischera z chaty, v němž usměvavý expremiér otevírá okenice chaty poté, co na něj manželka přísně zavolá: „Honzo, neschovávej se!“
Přesně tak mi připadal premiér Petr Nečas ve čtvrtek, kdy jsme zažili největší policejní zatýkání politiků i vysokých státních úředníků v historii. Všichni jsme se proto celý den báli, kdo bude vládnout, když policie zatkla i premiérovu „paní vrchní ředitelku“ Janu Nagyovou. A zvlášť když i média nonstop tloukla velké nic. Navíc podobně fundované informace měla i šéfka sněmovny Miroslava Němcová; takže o co méně věděla, o to více jako obvykle mluvila. Kdybych měl zmatenou situaci vyhodnotit podle jejího momentálního výrazu, čekal bych biblickou apokalypsu!
Všichni tak logicky čekali na premiéra: co on k tomu národu řekne, sakra? Protože jak vyplývá i z jeho titulu, je něco jako první mezi těmi nejvyššími. Měl by tedy logicky promluvit jako první. Jenže premiér celý den mysticky mlčel! Místo toho tak za něj mluvily mediální spekulace: není náhodou v nemocnici? Neměl nějakou příhodu? Není v péči lékařů? Je vlastně ještě naživu?!
Až se premiér krátce před pátou hodinou odpoledne náhle zjevil - a dokonce i promluvil! Znovu mi připomněl jiného velikána, konkrétně exprezidenta Václava Klause a jeho slavný projev po amnestii; i Nečas nám totiž v podstatě řekl: Nic se neděje, jedeme dál. Všem zatčeným důvěřuju a naopak já čekám vysvětlení! A aby celé ironie nebylo málo, ještě dodal, že by policie měla říct, co se to vlastně děje, protože mlčení jen prohlubuje spekulace. Vlastně se Nečasovi musím omluvit: když chce, umí být vtipný, ne že ne!
Nečas jen znovu ukázal, že není skutečný lídr: lídr totiž vede, zpravidla zepředu. A nejen lidi. Metaforicky řečeno skutečný lídr vede i události kolem sebe, ne naopak. Protože jak nejen z historie víme, jakmile se lídr nechá událostmi vést, většinou už nebývá lídr! Ostatně už i bookmakeři mu předpovídají konec do začátku školních prázdnin.
