BOHUMIL DOLEŽAL: Právní fanatismus v úzkých
Včerejší rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti exposlanců Šnajdra a Tluchoře je překvapivé a znamená přinejmenším dramatickou komplikaci celé „korupční kauzy“.
Rozhodnutí je konečné a nelze se proti němu odvolat. Státní zástupce už na jeho základě propustil oba jmenované z vazby, a s nimi i třetího, Ivana Fuchsu, který si sám nestěžoval. Zároveň oznámil, že vezme zpět žádost Poslanecké sněmovně o vydání expremiéra Nečase.
Informace o rozhodnutí jsou dosud dosti kusé. Nicméně - soud byl zjevně vázán tím, že rozhodoval pouze o stížnosti obviněných, ne o otázce viny a neviny. Nemohl se ovšem vyhnout meritu věci ve dvou základních ohledech. Především s odvoláním na případ Bárta – Škárka konstatoval, že pokud jde o poslaneckou imunitu, „za projev učiněný ve sněmovně je na místě pokládat i jednání poslance v souvislosti s jeho politickou činností, a tedy také jednání vedoucí k politickým dohodám, kompromisům či politickým rozhodnutím, ať už v rámci jedné, či více politických stran či jejich koalic.“ A za druhé, že „v posuzování věci… došlo k ingerenci exekutivní moci do moci zákonodárné, což je nepřijatelné“.
Problém je v tom, že pánové Tluchoř, Fuchsa a Šnajdr (první z nich předtím přišel o post předsedy poslaneckého klubu ODS, druhý o křeslo ministra) se pokusili – s dalšími třemi – dostat svou stranu a vládní koalici tak říkajíc do kouta v zásadní věci tzv. daňového balíčku. V sázce byla mj. úplná bezmocnost vlády, oháněli se ušlechtilými programovými zásadami a v zádech měli podporu Hradu. Svůj zápas na kongresu ODS a bezprostředně po něm prohráli a museli se vzdát mandátů. Zdůrazňuji, že nezměnili svůj názor a nehlasovali pro balíček, nýbrž názor si ponechali a rezignovali na mandát. Jako jakousi náplast za politický debakl a ztrátu politického vlivu dostali dva z nich místa v dozorčích radách státních firem (třetího obvinili, protože místo něj dostal prý post jeho známý! ) Interpretace, že zobchodovali mandát za posty v dozorčích radách, je tedy účelová a zlomyslná a svědčí o pohrdání politikou (politický vliv a význam není přepočitatelný na peníze).
Problémy jsou tu dva: za prvé, takové jednání je politicky přípustné a nekriminalizovatelné vždycky, ne jen tehdy, když je kryto poslaneckou imunitou. A za druhé, když je ovšem na takových kompenzacích postavena v zásadních věcech vládní politika po sedm let, je to sice nekriminalizovatelné, ale zároveň se to stává nesnesitelným.
A celkový dojem z celé aféry, z činnosti „orgánů činných v trestním řízení“ a z rozhodnutí Nejvyššího soudu? Je dobré, že NS dokázal zbrzdit lavinovité šíření právního fanatismu, který svými nechtěnými politickými důsledky vytváří příležitosti pro různé politické manipulátory s pochybnými úmysly. Ten fanatismus zatím stačil výrazně přispět k politickému rozvratu v ČR, způsobit pád vlády a dostat zemi do ústavní krize, jaká v jejich krátkých dějinách nemá obdoby. Dokážou se teď čeští politici, o které jde (tj. ti z ODS, TOP09 a ČSSD) z té šlamastiky dostat? Nemají si navzájem moc co vyčítat a jinak než společně to nepůjde.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
