BOHUMIL DOLEŽAL: S námi nezabloudíte

Národní socialisté v těch volbách ovšem dopadli jako sedláci u Chlumce. Dnes s podobnou vervou vstupuje do zápasu o budoucnost České republiky TOP09. Soudím tak aspoň z prohlášení předsedy strany Karla Schwarzenberga, zveřejněného na internetových stránkách strany.

Prohlášení se obrací k příznivcům TOP09 a Starostů a nezávislých, takže mi do něho vlastně nic není (nepatřím k nim ani náhodou). Ale nemohu odolat touze říci k němu přesto pár slov.

TOP09 je na tom, jak se zdá jako Kristus na Golgotě. Lotr na levici, to je ČSSD: „největší politická strana … je rozdělena mezi příznivce pana předsedy Sobotky a jihomoravského hejtmana pana Haška. Má tudíž velké potíže zaujmout jasné a jednotné stanovisko k postupu prezidenta republiky.“

Lotr na pravici je ODS, někdejší spojenec z koalice: „kdysi veliká strana…, která má nyní podle průzkumů 8%, je nyní odstoupením premiéra Nečase tak oslabena, že nepředstavuje hybnou sílu české politiky.“

Problém TOP09 je od počátku v tom, že se usiluje všemi silami prosadit vůči svému politickému spojenci, tak, aby ho oholila o velkou část preferencí a stala se hegemonem na „pravici“. Zdá se, že se jí to daří, i když je otázka, nakolik pokles preferencí ODS sama způsobuje, nebo se na něm pouze verbálně přiživuje. ODS byla v koalici dominantní stranou už proto, že její předseda získal klíčovou funkci premiéra, a přitahovala na sebe tedy hromy a blesky.

Nechci se nikterak zastávat ODS, své problémy si z podstatné části zavinila sama a dnes za ně pyká právem. Minérská práce jejího koaličního konkurenta je ovšem problematická ze dvou hledisek, které spolu úzce souvisejí. Byla úspěšná, TOP09 se nepochybně stane hegemonem na „pravici“: jenže vzhledem k tomu, že pokles preferencí ODS na 8% vůbec ani náhodou neznamenal přiměřený vzestup preferencí TOP09, bude nejspíš hegemonem tak říkajíc trpasličím. Kalkulovat, že lidem „na pravici“ nezbude po pádu ODS nic jiného, než volit TOP09, je velmi ošidné a strategie TOP09 v této věci se nejeví být příliš pragmatickou.

Zároveň je celá strategie strany i jejího předsedy, nemohu si pomoci, z lidského hlediska poněkud ohavná. Cynik možná namítne, že je politicky racionální a že nějaké lidské ohledy nemají v politice žádnou váhu (něco podobného tuším před časem naznačoval Petr Nečas a přivolal si tím na svou hlavu velké neštěstí). Autor těchto řádek je však nenapravitelný idealista a věří, že politická racionalita bez elementárních lidských ohledů nemůže pořádně uspět.

Poté, co vysvětlil nedostatečnou politickou váhu svých konkurentů, pan předseda Schwarzenberg uzavírá: „Padla tudíž zodpovědnost na nás … Je na nás, abychom bránili republiku." Je-li tomu opravdu tak, buď nám všem Bůh milostiv.