MAREK STONIŠ: Co nás čeká? Takový veselý český podzim
Předpokládejme, že se stane, co se má stát, a nestane, co nemá, a prezident v nejbližší době rozpustí sněmovnu a vypíše nové volby. Doufejme, že nenarazí na nějaké další idiotské ústavní zvyklosti a nenechá vládnout Rusnoka, Balvína a Fischera až do roku 2020.
A vypukne další volební kampaň. Přestože si mnozí z nás myslí o politice svoje, přiznejme si, že není našim osvíceným partajním vůdcům co závidět. Musejí totiž rychle vyřešit otázky, s nimiž bychom si my, prostý lid, jen těžko věděli rady. Jen považte:
Sociální demokracie: Co dělat, když má strana dva předsedy? A ještě k tomu jeden oplývá charismatem zahradní hadice a druhý je zase moderním převtělením Hujera z Marečku, podejte mi pero!? A z novin se na vás valí zprávy od soudu, u kterého se přiznává bývalý místopředseda, že možná bral úplatky, ale jen aby měla strana na volby.
No, jděte s takovou zátěží do voleb …
Občanská demokracie: Ta zase nemá ani jednoho předsedu. Pověřený předseda kuňká, ať se vrátí Otec zakladatel a zachrání stranu před odchodem na politické smetiště. Místopředsedkyně je proti a chce proděravělý koráb dovézt do voleb sázkou na vlastní rozum. Selský. Otec zakladatel nikam nechce, své straně se tak trochu posmívá. A bývalý premiér, kterého pod hladinu stáhla státem placená milenka, hledá zaměstnání, aby měl na alimenty. A onu milenku, aby měla na chleba, zaměstná jako svou poslaneckou asistentku.
Taky byste nechtěli být agenturou, která má připravit pro ODS billboardy?
Topka: Opakovaný vtip není vtipem a tomu, že by stranu dokázal prospat k novému volebnímu úspěchu formální kníže-předseda, nevěří už ani někdejší chrabrý zvyšovatel daní, ministr financí a faktický předseda. Strana, která straší voliče nástupem putinismu, předpokládá, že kdo nechce na Hradě českého Putina, bude volit ji.
Ale proč?
Strana přátel Miloše Zemana: Ta má jediný problém: Až vyhraje, protože ona vyhraje, chce jmenovat svého gurua předsedou vlády. Vzhledem k jeho prezidentskému angažmá se jedná o poněkud vratkou konstrukci.
A navíc by ta dvojjedinost voličům mohla trošku vadit. Nebo ne?
Paroubkovci: Nejnákladnější neúspěšná kampaň do krajských voleb vyčerpala loni stranu natolik, že její předseda už jen těžko stihne napsat a jeho manželka vydat další bestseller či dva, jež by pokryly náklady na podzimní volby.
Ledaže by ten trhák napsala sama. Nechme se překvapit.
Babišovci, okamurovci: Ti jdou do volebního boje s tvrzením, že nejsou jako politici.
Ale proč tedy těmi politiky chtějí být?
Inu, čeká nás vskutku zajímavá sezóna, na jejímž konci můžeme být až po krk ponoření v pořádně husté politické bramboračce.
A že jsme ve výčtu zapomněli na komunisty? Nezapomněli. Ti ale neřeší žádný problém. Už dávno přece pochopili, že žádná kampaň je nejlepší kampaň. Moc jim leží na chodníku.
A o tom už se žertovat nedá.
