MAREK STONIŠ: Proč sparťané nemají rádi Židy?
Při současné formě Baníku jsem si v sobotu večer na Letné v zápase proti Spartě nedělal velkou naději. Potvrdilo se. Dostali jsme čtyři góly, dali jeden. Ale těch několik minut, co můj milovaný klub nad Spartou vedl (no a co, že vlastním gólem), bylo i tak pro mě jedněmi z nejhezčích minut letošního roku.
V druhém poločase, kdy hra plynula k logickému katastrofálnímu konci, mě ovšem překvapili sparťanští fanoušci. V jednu chvíli začali směrem k mému mužstvu skandovat „polský Židi, polský Židi!“ Rozhlížel jsem se kolem sebe a přemýšlel, co tím vlastně kolektivní sparťanské vědomí má na mysli. Mám to brát – coby rodilý Ostravák a fanda Baníku - jako urážku? Ví Pražáci na tribunách o polských Židech něco, co já ne? Že by téměř tři miliony z nich, které Hitler zavraždil, zemřely právem? Nebo měly sparťanské tribuny na mysli ty tři tisícovky jejich potomků (což je asi třetina oproti sobotní návštěvě na Letné), které dnes ještě v Polsku žijí? Ale co jim ti lidé proboha mohli provést? Pro jistotu jsem ještě prozkoumal soupisku Baníku, ale polského Žida na ní marně pohledat. Nejsou dokonce ani mezi majiteli. Takže to asi měla být opravdu něco jako historická urážka - sparťané zkrátka asi nemají rádi Židy a protože tuší, že Ostrava je kousek od Polska, tak si to všechno propojili do jedné úžasné nadávky. (Třeba fandům Sparty vadí kromě Židů nekvalitní polské potraviny, co já vím.)
Jistě chápete, že jako evidentní zástupce polské židovské menšiny jsem se árijců kolem sebe bál zeptat, co tím protižidovským řevem vlastně myslí. Při vědomí historických souvislostí těžko říci, jak bych dopadl…
Ale být polským Židem má přece jen jednu výhodu. Když mi jeden kolega - sparťan ráno napsal esemesku: „To bylo hrozné, vždyť Baník neměl jedinou šanci!“, mohl jsem mu odepsat: „Co taky můžeš chtít po polských Židech!“
