BOHUMIL DOLEŽAL: Rozhodnutí nevolit je legitimní
Včera zveřejnila výsledky předvolebního průzkumu i poslední renomovaná agentura, CVVM. Tím je s průzkumy utrum, podle zákona se nyní už další zveřejňovat nesmějí.
Výsledky CVVM se v podstatě shodují s tím, co bylo prezentováno doposud: nepatrně víc přeje ČSSD, komunisty dává na druhé a ANO na třetí místo (rozdíl mezi nimi je však minimální). Spekuluje se, že všechny průzkumy jsou nenáležitým způsobem „ovlivněny“. Je ovšem vyloučeno, aby byly stejně ovlivněny ve všech trendech, které ukazují. To společné je drtivá převaha trojhvězdí ČSSD (patrně už Haškova) – KSČM – ANO. Tyto strany se nemusí obávat nepřízně prezidenta Zemana. Budoucí vztahy mezi nimi nebudou nejspíš ve všem všudy idylické, nicméně: to jsou noví hegemoni na české politické scéně, a dá se předpokládat, že pro ně nebude obtížné dosáhnout aspoň toho základního konsensu, nezbytného pro hladký politický provoz, na jaký se ČSSD s ODS a TOP09 nikdy nezmohly.
Je přitom třeba zdůraznit, že to podstatné se stalo už v létě tohoto roku: tři dosavadní opory politického systému, ČSSD, ODS a TOP09, se nedokázaly domluvit tváří v tvář mocenským ambicím prezidenta Zemana a projevily tak bezbrannost i nezodpovědnost. Zároveň ČSSD dlouhodobou hysterickou kampaní proti vládní koalici tu koalici sice v podstatě zničila, ale nepomohla sobě, nýbrž Babišovu ANO: učinila tedy totéž, co uvnitř koalice TOP09 vůči ODS.
Nová konstelace usnadní prezidentu Zemanovi politické manévrování a posílí pozici Rusnokovy vlády, která s určitými obměnami může docela dobře přežít volby.
Z toho plyne: nadcházející volby nemají vůbec tu váhu, kterou jim přikládá frustrovaná a zčásti i zoufalá veřejnost. Budou znamenat vlastně jen potvrzení změn, které probíhají od počátku tohoto roku: posun k oligarchii, autoritativnímu způsobu vlády (a taky posílení vazeb ČR na Rusko). Dostanou formální demokratickou legitimaci, trochu podobně, jako způsob výměny vlády v únoru 1948 požehnal komunistický puč, jen šikovněji a účinněji. Samozřejmě, dnes nás nečeká žádná krvavá diktatura: nicméně bude to nejhlubší změna způsobu vládnutí od listopadu 1989, změna podstatná a změna k horšímu.
Proto je nemístné investovat do nadcházejících voleb nějakou naději. Můžeme asi vybírat mezi stranami, jež při obraně demokracie neodpustitelně selhaly, a těmi, jimž o žádnou demokracii nejde. Hysterická nálada, která dnes vládne („kdo nevolí, je zrádce národa“) se po volbách snadno zvrátí v hlubokou rezignaci normalizačního typu. To, co máme každý ve volbách k dispozici, je jeden jediný volební hlas: je to hrozně málo, přesto by na něm člověku mělo záležet a neměl by ten kousíček naděje házet zbůhdarma do kanálu. Investovat svou naději do těchto voleb je špatná investice: ti, kterým, záleží na osudu svobody a demokracie v této zemi, by si svou naději měli šetřit na dobu po volbách, bude jí ve ztížené situaci velmi zapotřebí.
A aby mi bylo přesně rozuměno: nepřicházím s politickým programem „nechoďte volit“: jednak je to pouhá negace (program by měl být pozitivní) a jednak je na to už pozdě. Jde mi jen o jedno jediné: ze zákona a z ústavy má člověk právo vybrat si jednu z kandidujících stran – nebo k volbám nejít. I to poslední rozhodnutí je politicky a morálně legitimní způsob, jak realizovat svou svobodu, a já si ho vybral. A neznamená to nedělat nic: znamená to jen tentokrát nevolit.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
