DAN HRUBÝ: Česká léčba vůdcovstvím
Dobře si pamatuji, jak Václav Havel předpovídal na začátku nového století a konci svého prezidentského působení obměnu naší politické scény. Lidem dojde trpělivost a dosavadní dominanci dvou velkých stran, prolezlých korupcí a zdiskreditovaných mnoha skandály, nahradí nové politické subjekty, postavené na slušné, demokratické, liberální a proevropské politice.
Tuším, že tato slova padla v souvislosti se vznikem jednoho z uskupení, jež založila tehdejší pretendentka mravnosti v české politice Monika Pajerová, ať už se jmenovalo Cesta změny nebo Naděje.
Jenže čeští občané trpělivost projevili ještě v několika dalších letech a velké strany si svoje postavení udržely. Až letos, zdá se, k Havlem předpovídané změně došlo a voliči dali z velké části dosavadní polistopadové politice (zejména v podání ODS) vale. Nepřiklonili se však – v Havlových očích – k oné lepší a demokratičtější variantě politiky, ale k vůdcovským stranám, které přinejmenším na podvědomí voličů útočí nabídkou vlády silné ruky.
Jednoduše tím, že se „s tím bordelem tady“ naráz vypořádají. Václav Havel se tak nemýlil v polovině své úvahy, ke změně politické scény skutečně došlo. Ve druhé části ale fatálně neodhadl českou společnost a její mantalitu – dosavadní přetlačování ODS a ČSSD nenahradila nějaká lepší, liberální, či ekologicky orientovaná alternativa, ale marketingové projetky a vůdcovské strany silné ruky. Babiš s Okamurou získali dohromady čtvrtinu hlasů.
