JAN JANDOUREK: Hašek s Tejcem by si mohli udělat vlastní stranu. I SPOZ je pořád k dispozici
V ČSSD převrat moc nevyšel, ale možnosti tu jsou. Stačilo by třeba vstoupit do SPOPZ, kde teď stejně budou padat hlavy. Zemanovci by se tak zkratkou dostali do parlamentu.
Kdyby haškovci převzali opuštěná vesla ztroskotané zemanovské pramičky, ani by se jim nikdo nedivil. Teď jsou to psanci, s kterými se nikdo veřejně radši nebaví. No ale hlasy mají, hlas jako hlas. Udělat se sami pro sebe, mohli by pučisté být najednou vážení partneři pro vyjednávání. Hašek by možná musel pustit některou ze svých dvaceti funkcí, ale co by člověk neudělal pro vlast, když se objevují nové zítřky.
A pořád jsou tu v zásobě zemanovci, které by třeba stačilo drobně přejmenovat, ale to už je asi jedno. Hlavně aby byli zemanovci jaksi v srdci. Tam by se dalo vstoupit v novém tričku a jít do toho. Každý rok v politice dobrý. Ani by se nemohlo říkat, že zemanovci - spozovci neprošli ohněm voleb. Sice neúspěšně, ale na to si náš prostý lid, který si pamatuje celý život jen osobní křivdy, ale jinak jeho politická paměť nesahá ani rok dozadu, jistě nevzpomene. To jen politologové si s něčím pořád moc lámou hlavu. Značná část lidu s volebním právem vidí (relativně) hezký kukuč a slyší hezké sliby, jak se zatočí s tím nebo oním, jak se zařídí to, nebo ono. A jde jim to tam hodit.
A Hašek teď bude volný a třeba by k sobě našel ještě pár sobě podobných pravdomluvných charakterů, co by do toho šli.
Celkem by to byl scénář jako vždycky. Slepí se dohromady nějaká vláda, třeba ČSSD, ANO, lidovci, která bude mít použitelnou většinu. Pak se náhle začne objevovat celá řada poslanců, která bude mít nutkavý pocit, že jim svědomí velí, celý podnik zradit. Chvíli se budou všichni držet pod krkem a pak budou předčasné volby. Dopadnou jako vždycky.
Ještě že nehrozí momentálně žádná světová válka. S tímhle personálním nadělením bychom snad dopadli ještě hůř než posledně. Řešení je celkem jen jedno. Čekáme na nějakého politického genia, který dokáže vzkřísit klasické strany, u kterých jsme aspoň věděli, na čem jsme.
