JIŘÍ WEIGL: O naprosté spornosti oslabování koruny
V posledních dnech začínají média zaplavovat komentáře ekonomů, kteří dávají najevo, že právě jen oni jsou těmi skutečnými odborníky, a proto vědí, že oslabování kurzu koruny devizovými intervencemi je přesně to správné a že kdo tvrdí opak, je přinejmenším nedovzdělán.
Jistě, v poslední době se ve světě centrální banky dopouštějí kroků, které byly v centrálním bankovnictví až do nedávné doby tabu. Například dnes některé centrální banky přímo odkupují vládní dluhopisy, a tím vlády úvěrují. Právě proto, aby nic takového nebylo možné, se objevil princip nezávislosti centrálních bank na vládě. Ekonomická krize a hrozba krachu finančního systému však tyto banky přinutila úzce s vládami spolupracovat a hodit za hlavu všechna svatá pravidla. Můžeme si myslet, že je to dnes nutné, ale neměli bychom se tvářit, že je to správné a že všechna dosavadní teorie a pravidla jsou k ničemu. Nota bene v situaci, kdy u nás je tomu poněkud jinak.
Naše centrální banka se dopouští jiného závažného porušení pravidel, nebo to alespoň tak zdůvodňuje. Devizovými intervencemi uměle oslabuje dlouhodobě rovnovážný kurz koruny a tvrdí, že tím chce pomoci naší ekonomice z recese. Alespoň tudy se ubírá hlavní směr obhajoby intervencí, když deflační hrozba je příliš esoterická a empiricky obtížně prokazatelná.
Umělému oslabování vlastního kurzu se říká kompetitivní devalvace a je obecně považována za neférový typ obchodní politiky, která narušuje pravidla volného obchodu a svými důsledky vede k obchodním válkám a protekcionismu. Obchodní partneři země, která se k tomuto typu podpory exportu uchyluje, obvykle přistupují k odvetným akcím a vznikají závažné mezinárodní spory. Každý jistě dobře vnímá dlouhodobou kritiku Číny udržující uměle podhodnocený jüan.
Právě hrozba kompetitivních devalvací a jejich zhoubného dopadu na svobodný obchod bývá hlavním argumentem zastánců eura, které podobné praktiky eliminuje. Nyní se k této politice uchýlila naše centrální banka a učinila to zcela unilaterálně, bez konzultace s vládou, přestože tento její krok má i významnou politickou dimenzi, kterou bude muset vláda řešit. Ohánění se nezávislostí ČNB v situaci, kdy v celém světě dnes vlády a centrální banky táhnou za jeden provaz a snaží se působit promyšleně a koordinovaně, je tím více nepatřičné.
Představme si, že stejně začne postupovat Evropská centrální banka či další partneři, a jaký bude mít takový vývoj finální dopad na naši ekonomiku. Představa, že lze uměle kursově držet konkurenceschopnost exportu a celé ekonomiky dlouhodobě, je pro zemi naší velikosti velkou iluzí.
