VILIAM BUCHERT: Český Kocourkov aneb nejezděte na dovolenou
Byl to skvělý plán. Odjížděl jsem před dvěma týdny na dovolenou a rozhodl se, že vypnu mobil a nebudu chodit ani nikam, kde bych se mohl podívat na internet. Chtěl jsem si odpočinout od zpráv z Česka. Bohužel náš Kocourkov mě dostihl i v cizině. Můžu si za to ale sám.
Prvních pět dnů jsem v naprostém klidu pročítal noviny nejdříve v Dubaji a pak v Thajsku. Nikde ani slůvko o Babišovi, o Zemanovi či vládě, která pořád vládne bez důvěry a legitimity. Byl to slastný pocit. V arabském emirátu pořád řešili, jak být bohatší a ještě bohatší. Přemýšleli, jak utrácet vydělané peníze, co nového postavit, kam investovat, co zlepšit. Jistě, je to polototalitní režim, ale ekonomicky se mu daří. Zvláštní, chtějí pořád utrácet, zatímco my chceme šetřit. Dokonce šetříme z peněz, jež neexistují, protože jsme je nevydělali. Dluh proto roste. V jihovýchodní Asii rozebírali v podstatě totéž. Že peníze dělají další peníze a co za ně pořídit. Ale v Thajsku se také demonstruje, protože země je podle jejich obyvatel hrozně zkorumpovaná. Opoziční vůdci na ulicích vykřikují stejná hesla, jaká používá Tomio Okamura. Chtějí „vládu lidu“. A možná ji i budou brzy mít. Přejme jim to.
„Nemohl by ses přece jenom podívat, zda se u nás něco nestalo?“ žadonila po pár dnech „osvobození“ od české reality manželka. Vyhovět ženě, s kterou žijete téměř třicet let, se v podstatě musí. Zapnul jsem tedy mobil, do něhož již léta odebírám některé zprávy ze serveru iDnes. Těch několik vět, které jsem tam objevil, překonalo vše, co si dokáže člověk představit. Například takový nesmysl, že nějaký stát může mít dva policejní prezidenty. Něco zcela nepochopitelného a hloupého. Ovšem v České republice realita. Přemýšlel jsem, co to máme za vládu či jsme měli za vlády a ministry, aby něco tak absurdního dokázalo vzniknout. Nepřišel jsem na to. Esemeska, že premiér „vole“ Rusnok nechce jet na pohřeb Nelsona Mandely, se mi vedle toho zdála nějak moc normální. Jo, a že nová vládní koalice nechce zvýšit daně, takže si můžeme být jisti, že je někdy zvýší, protože nebude mít na své plány peníze. Mezitím v té Asii pořád řešili, jak utratit vydělané peníze.
Klid panoval i na poli znalostí domorodců o naší malé krásné vlasti. Nebylo téměř o čem diskutovat. Jedinou věc, již Thajci od nás znají, je fotbal. Anglická Premier League se vysílá v podstatě do všech zemí světa, jména jako Petr Čech a Tomáš Rosický skutečné znají i rybáři na thajském pobřeží. Musím zklamat milce Václava Havla, toho zná jen pár intelektuálů, politiků a diplomatů. Škodovka je považována za výrobek Volkswagenu, což je dokonce správný postřeh. A české pivo? Bohužel také ne. Jo, své obchody má zde firma Bata (bez háčku), kterou ale za českou nikdo nepovažuje, protože české má jen staré kořeny.
Po vzrušení s Lessym a Červíčkem jsem mobil opět na pár dní vypnul, abych se nemusel trápit českou realitou. Zaskočilo mě pak už jen „nové vydání“ mapy thajského hlavního města Bangkoku, kde se uvádí telefon na ambasádu Československa, které už dvacet let neexistuje. Myslel jsem si, že lepší důkaz naší bezvýznamnosti asi neexistuje. Až pak jsem si všiml, že na mapě je zakresleno i velvyslanectví Sovětského svazu a Jugoslávie, jež také dávno neexistují. Každodenní studium deníku Bangkok Post posílilo moji odolnost vůči možným zprávám z domova. Žádné jsem tam nenašel. Až na větičku před zápasem plzeňské Viktorie s CSKA Moskva v Lize mistrů. Post psal, že se bude hrát v Praze. Jiné české město zřejmě neznají…
Vyzbrojen informačním embargem jsem ve středu dorazil opět domů. Jako vždy jsem se moc těšil. Doma je doma. Taxikář, který nás vezl z ruzyňského Letiště Václava Havla, byl při hodnocení domácí situace stručný: „Zeman je pořád prezidentem,“ říkal a strašně podivně se při tom ušklíbl. Hmm, takže vše při starém. Při další dovolené asi nemá smysl vypínat mobil, to, čeho se chcete u nás zbavit, se i tak nezbavíte.
A skutečně. Dnes ráno mi totiž volal český přítel z Říma, že nedávno tlumočil delegaci ze soudů z Prahy a Brna, která přijela zkoumat do Itálie potírání korupce. Další skvělá zpráva! Do nejzkorumpovanější země Evropské unie se jezdíme učit za peníze daňových poplatníků, jak zatočit s úplatkářstvím. To už bylo moc i na mě. Pojal jsem další skvělý plán. Vypnout mobil natrvalo…
