JAN JANDOUREK: Soudruhům pije Havel krev i po smrti. To je dobře

Soudruh Kojzar má zájem o Havla odjakživa, jeho článek „Kdo je Václav Havel“ z Rudého práva v roce 1989 se stal legendou. Odhalil tam Havlův buržoazní původ a jeho pikle do budoucna. Soudruzi si mohli ušetřit práci, kdyby u nás nepanovala jimi nastolená cenzura, stačilo uveřejnit to, co na sebe Havel řekl rok předtím v knižním rozhovoru s Karlem Hvížďalou Dálkový výslech. Nebylo třeba zásobovat nás jen úryvky o tom, jak Havlovi měli vychovatelku, kuchařku, služebnou, zahradníka, šoféra atd. Mohli jsme si to přečíst rovnou od reakcionáře samotného.

Kojzar cituje svůj starý text z Rudého práva z 25. 11. 1989: „Ve svém vystoupení na Václavském náměstí Václav Havel řekl, že Občanské fórum, jež vzniklo počátkem tohoto týdne z různých opozičních skupin, ‚je dnes jediným faktickým představitelem jediné vůle‘. Dovoluji si o tom pochybovat. Jaké jediné vůbec? Jakým právem mluví jménem stovek a tisíců pracujících, kteří zasílají svá stanoviska, volají po klidu a stavějí se proti vyhlášení generální stávky, jež jenom může znamenat hospodářské ztráty? Cítí se snad už být pánem této země? Odepsal všechny stoupence socialismu u nás? (…) O jakou demokracii a svobodu jde, se zatím nehovoří. Je k tomu důvod. Havlem požadovaná práva totiž budou znamenat i umožnění vykořisťování jedněch druhými, což oklestí jím vyhlašovaná jiná práva.“

Kojzar se ptá na svobody

Dnes se s. Kojzar ptá: „O jakých zásluhách to Havlovi stoupenci tedy mluví? O umožnění rozkrást republiku? A jakou svobodu to vlastně přinesl? Jakých myšlenek si lidé neváží? Je vůbec proč zapalovat na jeho počest (?) svíčky?“

Ta odpověď je celkem jednoduchá. Kojzar a jeho soudruzi tu podporovali dvacet let okupační režim, který si za pomoci sovětských tanků ukradl zemi jako celek. Fabriky a statky a pole ukradli soudruzi už desítky let předtím. Svíčky na Havlovu počest zapalují slušní lidé, protože Havel patřil k těm, kdo nás komunistického a sovětského okupačního otroctví pomohli zbavit. A když se soudruh ohledně Havla ptá: „A jakou svobodu to vlastně přinesl?“ je odpověď celkem jednoduchá. Je to demokratická svoboda, ve které si dokonce i stoupenci tak odporného režimu, jako byl ten komunistický, dnes mohou vykládat, co chtějí. Když vládli oni, nesměla Havlovi a dalším nikde v této zemi oficiálně vyjít ani řádka. Dokonce i nechutná rudá prokurátorka Polednová-Brožová smí vykládat, že si Milada Horáková za trest smrti může sama, protože se neměla přiznávat.

Jenomže to jsou prostě komunisté. Uznávají jen jednu svobodu, totiž tu, co slouží jim. Ostatní nemají nárok. Mohou si vykládat, že mají své stoupence a hlasy. Jistě. Hlasy mírně pomatených a hodně morálně deformovaných lidí. Ti se najdou vždycky. Je třeba je politovat a nenechat je škodit.