JIŘÍ X. DOLEŽAL: Co čekám od nových majitelů? Možná i bahenní tisovce!
Díky svému ksichu definitivně propojenému s Reflexem se na mne spousta známých i neznámých obrací s dotazem, co říkám o / čekám od / myslím si o nových majitelích Reflexu, miliardářích, když jsem spolu s celou redakcí prskali nad Andrejem Babišem. Pokusím se vysvětlit, že naše redakce je plně názorově konzistentní.
Reflex varoval před nárůstem koncentrace moci v rukou jednoho člověka - Andreje Babiše. A jmenovitě jsme kritizovali, že pan Babiš ve své osobě soustřeďuje nesmírně silný politický, ekonomický a mediální vliv, takže představuje ohrožení pro demokratický vývoj naší země.
Nyní nás koupili pánové Křetínský a Tkáč, a my nekritizujeme. Za celou dobu, co v Reflexu pracuji, a je to skoro čtvrt století, patřilo vydavatelství nějakému multimiliardáři. Nejprve jen Ringieru - totiž jmenovitě panu Michalu Ringierovi, pak nás vlastnila joint venture zpoloviny vlastněná panem Ringierem. To je muž, který v sobě kumuluje obrovskou ekonomickou a mediální moc, podniká nejen v mediální branži, ale také v tiskárenství, a my s tím byli vždycky v klidu. Protože je Reflex pravicový časopis, nemá s bohatými lidmi problém.
Nyní, po prodeji vydavatelství pánům Křetínskému a Tkáčovi, se proto situace nás redaktorů v zásadě nemění. Předtím nás zaměstnával miliardář švýcarský, nyní český, a nejde o nic podstatného. Všichni tři jmenovaní pánové - Ringier, Křetínský i Tkáč - jsou totiž podnikatelé, bussinesmani, a ne politici. Takže novinář, který má strach o svobodu slova, z nich nemusí mít obavy. Z čistě ekonomického hlediska se totiž necenzurované noviny vždy prodávají lépe než stranicky cenzurované, takže je nezávislost Reflexu pro staré i nové majitele potřebná a vyplácí se jim. Ze stejných důvodů nevidím jako hrozbu demokracii ani rozsáhlé mediální akvivity Zdeňka Bakaly, a neměl bych problém s tím pro něj pracovat. Ani on, stejně jako naši noví majitelé, nevlastní vládní politickou stranu.
Strach z Andreje Babiše jsme měli ne proto, že je bohatý, ale že je to majitel strany obsazující čtvrtinu Parlamentu, majitel strany, která se bude významně podílet na vládě, a tak i na rozdělování dotací, jichž je pan Babiš velkým příjemcem, a zároveň je to majitel velkých deníků, které budou mít ve věci pravdivého referování o politickoekonomických aktivitách svého majitele velký problém. Pro novináře živícího rodinu je neodolatelný problém napsat, že dotace na zelenou naftu deformují trh, když ty dotace majitel jeho novin nabírá vidlemi. Takže strašlivý střet zájmů politika + ekonomika + media, ve kterém je pan Babiš, u našich nových majitelů nehrozí a já nemám jediný důvod, proč mít z prodeje Ringieru právě jim nějaké mruky. Kdyby se však stal naším majitelem pravděpodobný budoucí ministr Andrej Babiš, tak to chápu jako okamžitou ztrátu novinářské svobody. Proto jsou naše reakce na pány Křetínského a Tkáče přesně opačné, než na pana Babiše. Já je především chápu jako záruku, že nás už nekoupí Babiš.
Takže, abych to už nemusel desetkrát denně známým i neznámým vysvětlovat mailem a telefonem: Od nových majitelů Reflexu očekávám, že nás nechají dělat naši práci stejně svobodně, jako to činil švýcarský vydavatel. Že budeme novinami, a ne propagandistickým mlčidlem o vládních zlodějinách. A možná pro nás vytvoří i lepší podmínky než v minulosti - pro Ringiery jsme přece jen byli aktivitou ve vzdáleném východním zahraničí, pro nové majitele jsme největším vydavatelstvím v jejich zemi.
A pak, zcela soukromě, bych uvítal, kdyby mne - když teď pro ně dělám - noví majitelé Reflexu pustili na dva tři weekendy do svých hnědouhelných dolů s geologickým kladívkem. Protože: „V paleogénu střední a severní Evropy hojně rostly magnolie, vavříny, skořicovníky, kafrovníky, duby, palmy, platany či fíkovníky. Ve vlhkých oblastech rostly mohutné bahenní tisovce (Taxodium), v sušších pak sekvoje. Materiál právě z těchto rostlim dal vzniknout hnědému uhlí.“ A já by pár zkamenělých kytiček ze třetihor v mé sbírce fakt přivítal.
