JAN JANDOUREK: Izrael už dávno patří do Unie i NATO. Na tom bychom měli trvat
Teď přišly dvě zprávy, které asi nebudou mít takovou čtenost jako nějaké plácání o Agátě Hanychové, nebo jak se teď ta záhadná osoba jmenuje, ale jsou důležité.
V Izraeli zveřejnili záměr výstavby 1 400 nových bytů v osadách na západním břehu Jordánu a také ve východním Jeruzalému. Spojené státy a Evropská unie v minulosti Izrael opakovaně žádaly, aby výstavbu zastavil, protože podle nich poškozuje mírová jednání.
Jenže Izrael se při zahájení mírových rozhovorů loni nijak nezavázal, že výstavbu zmrazí. Slíbil jen, že postupně propustí 104 palestinských vězňů, což plní. Je dobré si uvědomit, že jsou mezi nimi skuteční zločinci, které by nechtěl mít v sousedním bytě snad ani nějaký francouzský levicový aktivista a nejspíš ani Zaorálek s Filipem.
Netanjahu ohlášení další výstavby zdržel, aby se vyhnul diplomatickému konfliktu s americkým ministrem zahraničí Kerrym, který byl v Izraeli na západním břehu Jordánu minulý týden.
Jenže ty takzvané osady si nesmíme představovat jako nějaké skautské tábory se stayn na podsaddách. V osadách žije na 350 000 Židů, dalších 200 000 jich je ve východním Jeruzalému. Ten je převážně arabský a Palestinci s ním počítají jako s hlavním městem Palestiny. Jenže i Židé mají děti a ty musí někde bydlet. Palestinci by se měli spíš zeptat svých arabských spolubratrů, proč nechávají Palestince žít desítky let v takzvaných uprchlických táborech. Je to přece podobné, jako kdyby Německo dodnes nechalo v nějakých táborech sudetské Němce. Jenže Palestinci jsou ve skutečnosti takoví cikáni oné oblasti. Hodí se to do politické rétoriky, jinak jsou všem ve skutečnosti ukradení. Jen ať si trpí, to vypadá před světovou veřejností lépe.
Ta druhá zpráva: velvyslanec České republiky v Izraeli Tomáš Pojar včera jako vůbec první velvyslanec členského státu Evropské unie navštívil Univerzitu Ariel v Samaří. K návštěvě došlo za situace, kdy Evropská unie zakazuje finanční podporu vědecké a vzdělávací spolupráce s izraelskými institucemi na územích osvobozených Izraelem v roce 1967. Tyto instituce se tak nemohou podílet na velkém evropském projektu Horizont 2020, kterého se jinak mohou účastnit subjekty z území Izraele v hranicích příměří z let 1949 až 1967.
Evropská politika vůči Izraeli je plná mnichovanského pokrytectví. Velvyslanec Pojar udělal dobře, že dal najevo názor na věc, byť to nemůže z diplomatických ohledů říci naplno. Izrael už dávno patří do Unie i NATO. Jen je otázka, zda by vlastně Izraelci chtěli.
