DUŠAN ŠRÁMEK: Andrej Babiš jako bezpečnostní riziko
Vstup Andreje Babiše do vrcholné politiky znamená mimo jiné i zvýšené bezpečnostní riziko. Nejde teď o jeho konkrétní předlistopadovou spolupráci s komunistickou StB, ale o samotné prostředí tajných služeb a i policie, k němuž tehdy načichl. Jde o specifický způsob získávání a využívání citlivých informací, které se Babišovi mohou hodit jak v byznyse, tak v politice. Kvůli tomu vytváří různé personální vazby ať již s předlistopadovými, či polistopadovými příslušníky policie a tajných služeb.
Jedním z center tohoto neformálního uskupení je bezpečnostní divize Agrofertu. V čele stojí bývalý náměstek Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality Jiří Veselý. Ten nastoupil na svou pozici v lednu 2011, krátce poté, co odešel od tohoto speciálního policejního útvaru. Podle tehdejšího Babišova vyjádření Veselý na tuto pozici vyhrál výběrové řízení. Sám Veselý v obsáhlém rozhovoru pro Agrofert magazín ze září 2012 líčí, že náplní jeho práce je předcházení a odhalování krádeží zaměstnanci a managementem jednotlivých společností.
Pro Babiše může mít ale jeden z nejvyšších policejních důstojníků ještě další, nedeklarované výnosy. Protikorupční policie je speciální orgán, v němž se sbíhají nitky těch největších případů hospodářské kriminality, a který má prakticky neomezený přístup k nejrůznějším policejním databázím. A právě v tom tkví ono bezpečnostní riziko. Toho si byl ostatně vědom i policejní prezident Petr Lessy, který na adresu Veselého přestupu tehdy poznamenal. „Pan náměstek Veselý měl stejný přehled o všech vyšetřovaných kauzách jako jeho nadřízený, ředitel protikorupčního útvaru Tomáš Martinec. Třebaže neznal detaily spisu, disponuje informacemi, které se dají zneužít. Doufám ale, že se zachová jako profesionál,“ uvedl tehdy pro Parlamentní Listy.cz.
Babišovi se informace z policejních složek mohou hodit i kvůli vlastní osobě. Právě služba, v níž působil Veselý před svým příchodem do Agrofertu, prověřovala zhruba před deseti lety informace, že Babiš financoval přes firmu TIA tehdejšího místopředsedu ČSSD Stanislava Grosse. Tato firma patřila sponzorovi ČSSD Ivanu Lhotskému, na nějž byl v roce 1999 spáchán atentát.
Materiál k Babišově osobě z roku 2005, který pochází evidentně z provenience českých tajných služeb, uvádí konkrétně dvě jména bývalých příslušníků, kteří pro něj měli zajišťovat různé služby a krytí v policejních řadách. Mělo jít o bývalého příslušníka StB Libora Širokého, který je podle dokumentu „využíván i pro korumpování aktivních policistů“.
Materiál rovněž zmiňuje bývalého vyšetřovatele tehdejší Správy vyšetřování hlavního města Prahy Igora Špirka, který měl být servisní osobou směrem k lobbistům Milanu Velkovi a Martinu Ulčákovi, kteří patří k Babišovým blízkým známým. Do Babišova policejně zpravodajského portfolia patřil ostatně i bývalý pracovník BIS Karel Randák, který proslul řadou různých politicky motivovaných subverzivních akcí. Spolu působili v Nadačním fondu proti korupci. Jejich cesty se ale rozešli. Dnes Babiš bez bližšího vysvětlení tvrdí, že jej Randák „podvedl“.
K Babišovým kontaktům do bezpečnostní oblasti je z širšího pohledu třeba zahrnout i bývalého chartistu a důstojníka BIS Jana Schneidera, který se jako stálý spolupracovník České pozice snažil před volbami v článku Babiš nebo Bureš zpochybnit spolupráci s StB hlavního sponzora serveru, a který je tak i na jeho výplatní pásce.
Je otázkou, zda Babišovy kontakty směrem k represivním orgánům nestály za kontroverzním odložením případů, jako byly například okolnosti při privatizaci a ovládnutí severočeské Lovochemie. Babiš byl tehdy důvodně podezřelý ze spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku. Kauzu si tehdy přehazovaly jako horký brambor různé orgány policie a státního zastupitelství, až v roce 2002 vyšuměla do ztracena. Případ mimochodem v jisté fázi dozorovala i současná vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Spolupráci s ní si dodnes Babiš nemůže vynachválit. Bude zajímavé sledovat, zda se tento případ objeví i při prověřování dalších privatizačních kauz, u nichž je promlčecí doba dvacet let, a které podle nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana hodlá státní zastupitelství postupně prověřovat.
V Babišově snaze po kontaktech z bezpečnostní sféry se tak přímo nabízí srovnání a legendou tuzemského podsvětí, Františkem Mrázkem. Ten proslul tím, že sbíral různé informace z policejního prostředí a z prostředí zpravodajských služeb od „spřátelených“ příslušníků, a snažil se ovlivňovat vyšetřování pro něj problémových kauz. Jenže na rozdíl od Babiše se Mrázek věnoval pouze svým kšeftům a nelezl do vrcholné politiky.
