JAN JANDOUREK: Vládu máme, teď bude divoká jízda
S touto vládou si rád zavládnu, řekl prý o obrozené Gottwaldově vládě Jan Masaryk, načež ho našli za pár dní mrtvého. Odešel ze světa za záhadných okolností, které však nesou se značnou pravděpodobností rukopis jisté cizí mocnosti. Tak takhle zle snad tentokrát nebude. Množství nášlapných min je ale značné, jak už jsme u posledních vlád zvyklí.
Tak nejdřív ta dobrá zpráva, co ji povinně píšeme jako komentátoři všichni. Po Zemanově vládě naftalínových figurín, co se jí říkalo Rusnokova, popřípadě — s jistou dávkou dekadentní básnické licence — vláda odborníků, je tu vláda politická. Vzešla z voleb, je celkem logickou koalicí, má většinu. Nějaká vláda vzniknout musela, těžko si představit, že by vznikla nějaká o moc jiná. Komunisté utřeli, zase jsou celkem k ničemu, projekty vládnutí ČSSD s podporou poststalinistické zkameněliny nevyšly. Už Paroubek se na to těšil a sklaplo mu. Překážkou všech skvělých plánů jsou pořád voliči, sice jsou pořád podezřelí z kryptokomunismu a podobně, ale nikdy nedají ten potřebný počet hlasů, aby to levici konečně klaplo.
Tím dobré zprávy končí a nastává thriller. Premiér Sobotka by rád vyšší daně, do čehož se partnerům nechce. Ministr zahraničí Zaorálek by rád vyváženou politiku na Blízkém východě, což si lze vyložit asi tak, že se má více podlézat zkorumpovanému a terorismem zapáchajícímu palestinskému nestátu v neprospěch Izraele. Největší problém je pochopitelně pan ministr financí Babiš, majitel impéria, kde dal sám sobě výpověď, ale impérium mu pochopitelně dál patří, včetně dvou novin. To ještě není ten hlavní škraloup, tím je pochopitelně boj o lustrační osvědčení.
Voličům hnutí ANO to asi moc nevadí, že byl někdo informátor Státní bezpečnosti, vadí to ale mnoha jiným a z toho mohou vzniknout různá pnutí. Proč nemůžeme mít skoro čtvrt století po Listopadu vládu, jež by nezávisela na bývalých komunistech a estébácích? Nemůžeme, protože společnost je pořád komunismem a ignorancí prolezlá a skoro se zdá, že je to dědičné. Nevadí to už ani mnoha mladším lidem. Kromě toho tu hrozí celkem jasný konflikt zájmů. Jak asi bude podnikatel a ministr Babiš postupovat, až dojde třeba na hlasování o kontroverzním tématu biopaliv? Tady se jeho zájmy budou možná dost křížit.
Kdo tu riskuje?
Problém bude samozřejmě i v samotném programu vlády, protože vláda hodně slibuje a bude potřeba na to všechno najít peníze. Opoziční ODS tvrdí, že kabinet chce vládnout na úkor živnostníků a drobných podnikatelů, kterým chce snížit například výdajové paušály.
Kdo v této vládě nejvíc riskuje?
Riskuje ANO, protože ztratí protestní potenciál. Stane se součástí establishmentu a Babišovi lidé budou už „jen politici“.
Riskují lidovci, jejichž volební zisk byl těsný a musí teď zdůvodnit, proč se do tohoto podniku pustili.
Sociální demokraté riskují nejméně, protože je jasné, že tu vládu udělat museli. Ze všech sociálních demokratů to má nejjasnější Bohuslav Sobotka. Pro něj to byla volba buď vláda, nebo politický konec. Když někdo nemůže jinak, nemá cenu hovořit o riziku.
Prezident Miloš Zeman si nenechal ujít příležitost, aby v projevu při jmenování neironizoval odbornost této vlády. Od něj to dost sedí, vzhledem k tomu, jak se jemu samotnému personálně nikdy moc nedařilo. V každém případě ale zřejmě končí jedno období zemanismu. Jmenováním vlády se dostal na druhou kolej, a aby se zase dostal na první, musel by prezident podniknout hodně krkolomné kroky. Jak ho známe, může se o to pokusit, ale elán poslední dobou dost ztratil.
