JAN JANDOUREK: Ukrajina rozdělila ČSSD. Sobotka je hrdina, Zaorálek zapomněl, že už není v opozici

Během čtyřicetiminutové debaty poslanci ČSSD ministrům vytýkali, že nejsou ohledně Ukrajiny ve svém hodnocení objektivní. Naopak ocenili premiéra a lídra ČSSD Bohuslava Sobotku za jeho výroky. Podle jednoho z poslanců se kritika nejvíc snesla na Zaorálka. „Hlavní připomínka se nesla v tom duchu, že Zaorálek by si měl uvědomit, že už není opoziční politik a že to, co říká, ovlivňuje vztahy ČR s ostatními státy.“ „Zaorálkovi se připomínalo, že v minulosti byl kvůli radaru v Brdech největším odpůrcem USA a málem spojencem Ruska a nyní zcela obrátil. Poslanci apelovali na to, že je třeba zaujímat objektivní, nikoli extrémní a jednobarevné pozice,“ dodal nejmenný poslanec. Druhý extrém představují poslanci Jaroslav Foldyna, Vítězslav Jandák a Stanislav Huml.

„Zatímco u Zaorálka a Dienstbiera členové klubu cítili, že jsou moc proukrajinští, na tyto tři poslance se zase nahlíží jako na příliš ruské. Proto většina lidí ctí vyváženou Sobotkovu pozici,“ uvedl další nejmenovaný poslanec. (Nejmenovaný poslanec má samozřejmě jako oblíbená figura jednu nevýhodu, nevíme, jestli existuje. Protože si ho ale docela dobře umíme představit, nejspíš si ho nikdo nevymyslel.) Sobotka poslední dny kritizoval porušení ukrajinské suverenity na Krymu, ale varoval před plošnými sankcemi vůči Rusku. Zaorálek s ostatními ministry zahraničí EU označil vpád ruských vojsk na Krym za „akt agrese“ a postavil se za novou ukrajinskou vládu. Šéf diplomacie pohrozil také ukončením rozhovorů o zrušení vízové povinnosti pro Rusy. Dienstbier si zase není jistý, jestli má v rámci své energetické bezpečnosti Česko nechat možnou dostavbu Temelína ruské firmě, když „ruský režim neváhá vydírat a použít vojenskou sílu“. Stanislav Huml řekl Právu, že ukrajinskou vládu nepovažuje za legitimní, a dodal, že se mu nelíbí, že jsou v kabinetu „fašistické síly“. „Nemůžeme v jedné větě říkat, že vznikla legitimní vláda, i když pod hrozbou násilí, nátlaku a zbraní, a současně že referendum na Krymu nebude legitimní, když tam jsou ruská vojska. Když jsme byli schopni uznat Kosovo, musíme být schopni totéž udělat i s Krymem,“ dodal.

Zdravé síly se ozvaly

Dalo se čekat, že se u socialistů ozvou „zdravé síly“. Budou se rekrutovat z poslanců, kteří buď využijí každé příležitosti jak oslabit současné vedení, protože po jeho pádu by se mohlo dostat i na ně, nebo mají jaksi citovější vztah k Rusku než ti, co v něm vidí imperialistickou mocnost, která teď získává stále vyšší sebevědomí. Putin se zřejmě do dějin zapíše jako „osvoboditel Krymu“, pokud z toho všeho nebude nějaký vleklý krvavý konflikt. Vzpomeňme na rok 1914, kdo by to tehdy řekl, jaký masakr z toho bude. Poslední lidé mohou být ti, kteří jsou realisté a vědí, že ani na ukrajinské straně nejsou všichni zrovna beránci.

Problém každého rozhodování je ale v tom, že situace sice není přehledná a černobílá, jenom to rozhodování pak takové být musí. Jako kdybyste před sebou měli dvě cesty, jednu přes bažinu a druhou přes podezřele zchátralý most a zezadu vás honí lidožravý vlk. Takže si musíte jednu cestu vybrat, byť se vám nelíbí obě. Ruská bažina nepřipadá pro rozumného člověka v úvahu.

Sotva někdo Ukrajince, součástí jejichž historie jsou umělé hladomory plánované z Kremlu Stalinem, přesvědčí, že Rusko je to pravé. Těžko je k tomu nutit. Takže zbývá ten chatrný most, který může kdykoli spadnout. Nacionalisté, fašisté, očekávatelné konflikty v nové „revoluční“ vládě, bídná ekonomická situace, ruská pátá kolona v zádech. Revolucionářům se vyčítá, že se nedrželi Evropou zaštítěné dohody. To je pravda. Ale věří někdo tomu, že by Rusko přestalo usilovat o získání Krymu a dalších částí Ukrajiny? Proč by mělo, když všechno tak hezky vychází?

Celý Západ teď bude mít nadlouho s Ruskem vztahy mizerné. V tomto kontextu vyčítat vlastním ministrům, že občas volí ohledně ruského imperialismu ostřejší slovíčka. Říkají v podstatě totéž, co západní politici.