JAN JANDOUREK: Jan Keller zajásal nad rostoucí nezaměstnaností. Jen jestli to myslí upřímně
Sociolog a nastávající lídr socialistické kampaně do eurovoleb Jan Keller již dosáhl takového stupně ironie, že není úplně jasné, co myslí vážně a co je jen vtip. Na serveru 5plus2 si v pátek povšiml: „Nezaměstnanost dosáhla v České republice historického maxima. Bez práce je už více než 630 tisíc lidí. Překvapivé je, že se tomu vůbec někdo diví.“
Jan Keller rozvíjí své myšlenky: "Každý manažer soukromé firmy je odměňován za zvyšování efektivity, každý ministr se chlubí snižováním úřednického aparátu. Lidé, o které se takhle zeštíhlilo, ať již v soukromém, anebo veřejném sektoru, tvoří prodlužující se fronty na úřadech práce. Je to logické, musejí přece někde nadbývat. Pokud bychom měli nízkou, či nedej bože nulovou nezaměstnanost, znamenalo by to přece, že naše firmy jsou méně konkurenceschopné, než by mohly být, a náš státní aparát je trestuhodně přebujelý. Museli bychom se pak nad sebou vážně zamyslet a začít provádět příslušné škrty. Proč si vlastně někdo myslí, že zaměstnanci, o které ekonomika dynamicky zeštíhlí, a úředníci, o které stát zdravě zhubne, najdou uplatnění někde jinde? Žijeme v systému, kde práce je považována za nepříjemný náklad a její redukce je vítaným zdrojem zisku v soukromém sektoru a úspor v sektoru veřejném. Měli bychom se tedy radovat, jak výkonný systém to je. A radujme se rychle, ať to stihneme, než přijdeme o práci.“
Recepty nějak nejsou k mání
Když Keller říká „radujme se“, chce asi jako známý ironik říci, že se radovat nemáme. Když mluví o vítaném (kapitalistickém) zisku a vítaných úsporách (ve veřejném sektoru), chce nejspíš říci, že je to nevítané. Není jen jasné, co vlastně sám navrhuje. Veřejný sektor zřejmě nemá spořit a kapitalista nemá vydělávat. Všichni mají tedy zaměstnávat lidi, které nepotřebují, aby tito lidé nebyli bez práce. Tedy platit je za nic a ještě zatěžovat infastrukturu podniků a úřadů. Peníze za zaplacení zbytečné práce je třeba někomu odebrat, nejspíše těm, kdo dělají práci užitečnou a žádanou. Těch se nikdo neptá, jestli jsou z toho nadšení.
Společnost se dostala do problému, s kterým si nikdo neví rady. Dříve byli nezaměstnaní rezervoár pracovních sil a když jich bylo třeba, někdo je najal. Jenže dnes to vypadá, že někteří lidé už nebudou potřeba nikdy. Stalo se, čeho se báli dělníci, kteří v 19. století rozbíjeli stroje. Technologie člověka nahradila. Někde drahého člověka Evropana nahradil levný člověk z Asie. Pravda, máme asi tolik nezaměstnaných, jako je tu zahraničních dělníků. Což takhle je vykopnout, jak radí různí náckové? Problém je v tom, že český pracovník by za ty peníze pracovat nechtěl, nebo by si ho zaměstnavatel nemohl dovolit. Kdyby je nahradit musel, produkty by podražily. Jsme prostě v pasti a nikdo moc neví, co s tím.
Jan Keller nám recept zatím nedal. Sami můžeme jen snít o novém báječném světě, kde problém nezaměstnanosti vyřeší pokročilé technologie, takže nebude muset pracovat skoro nikdo, ale nebude se tomu říkat nezaměstnanost. K tomuto ráji ale povede ještě dlouhá a hořká cesta.
