Odmítnutí amerického radaru bylo malou kapitulací. Čekáme teď na velkou

Nedemokratické velmoci si vstřícnost vykládají jako slabost. Totéž činí teroristé a extremisté. Teď se v Právu volební lídr socialistů do eurovoleb Jan Keller domnívá, že chytil samozvané demokraty při činu a dal průchod svému posměchu. Přitom zrovna jeho článek ze 17. 3. je ukázkou polopravd a manipulace.

Píše: „Když u nás v roce 2008 vrcholily spory o instalaci amerického radaru v Brdech, odpůrci radaru sháněli argumenty, jeho stoupenci si vystačili s emocemi. Strašili raketami odpálenými na Prahu z Iránu, ba i ze Severní Koreje. Sami sebe vydávali za autentické reprezentanty demokracie, s odpůrci radaru se moc nebavili.“

Kdo tu mlžil

Soudný pamětník ví (dělo se to kolem roku 2008, to snad paměť ještě slouží), že to bylo naopak. Argumenty stoupenců radaru poukazovaly na nebezpečí ze strany režimů jako je íránský a severokorejský. To všechno se potvrdilo. Komunistická Korea pokračuje ve vývoji jaderné zbraně a vyhrožuje raketovými útoky. Íránský režim pašuje zbraně do pásma Gazy a není možné se s ním dohodnout na skutečném omezení jeho jaderného programu. Emocemi oplývali protiraketoví aktivisté, kteří USA líčili jako novou okupační mocnost, která se vyrovná svou anténou, umístěnou u nás na základě smlouvy, a několika desítkami lidí obsluhy, sovětské stotisícové vojenské noční invazi a dvacetileté okupaci s pravděpodobným rozmístěním jaderných zbraní na našem území.

Kvůli nesouhlasu s invazí byly u nás statisíce lidí vyhozeny z práce. Kdo by ceknul něco proti aktivitám SSSR, zavřeli by ho podle paragrafu o „hanobení státu světové socialistické soustavy“. Až se bude Keller posmívat lidem, kterým říká s despektem „demokraté“, ať si vzpomene na své členství v normalizační komunistické straně. To ona zavírala své odpůrce. Že by Topolánek a Vondra někoho zavřeli, není známo, ani Kellera, ani aktivisty bojující před kamerami s radarem okázalou hladovkou drženou za popíjení dusíků a bujónků, zřejmě aby moc nevyhládlo.

Není pravda, že se s odpůrci radaru nikdo nebavil, debata se vedla, jen se vedla dost obtížně s kdejakým bývalým komunistou (a momentálně nezávislým starostou), který vychodil před desítkami let průmyslovku a trousil v televizi moudra o anténách.

V zájmu Ruska? A koho jiného?

Další zločin stoupenců radaru podle Kellera: o protiradarových aktivistech tvrdili, „že to jsou lidé jednající v zájmu, či snad dokonce v žoldu Ruska“. Že jednali v zájmu Ruska je snad jasné, když tlapali ty samé názory jako Kreml. Bodejť by názory Kremlu byly proti zájmům Ruska. A když je někdo převezme, tak jedná v čím zájmu? Ameriky? Ostrova Vanuatu?

A teď k další zábavné části, tomu financování: Iniciativa NE základnám měla podle svého účetnictví asi čtyřsettisícový rozpočet. Bilboardy měla od společnosti BigBoard. Pronájem deseti billboardů a výroba plakátů na ně stojí statisíce korun. Kromě Česka má tato firma kanceláře i v Rusku nebo Bělorusku, což byly země, které americký protiraketový deštník odmítaly. Komu tato nadnárodní společnost patřila a proč se dala na politiku, nechtělo vedení BigBoardu prozradit. BigBoard měla hlavní sídlo v Lucembursku, kde v obchodním rejstříku figurovala jako takzvaná „anonymní společnost“, u které nejsou zapsaní majitelé. Proč ale? Tak čemu se Keller diví?

Kamarádi…

Pokud jde o seznam „spřátelených organizací“, mělo NE základnám pozoruhodné kámoše: ultralevicová Socialistická solidarita, hnutí Revo, které na svých stránkách zveřejňovalo články věnované „Vůdci dělnické revoluce, soudruhu Leninovi“ a k NE základnám se hlásil i Komunistický svaz mládeže, který byl pro nedemokratický program rozpuštěn ministerstvem vnitra. Přidaly se i muslimské organizace působící v Česku s kterými spolupracoval už předtím protiraketový aktivista Tamáš.

Snad by se Jan Keller mohl trochu zamyslet a zjistit si fakta, než se zase pustí do nějakého triumfálního článku o potření buržoazních proamerických nepřátel. Ale co, už jsme tehdy kapitulovali a nebylo to nejspíš naposled.