BOHUMIL DOLEŽAL: Respektování Andreje Babiše
Nejprve rekapitulace událostí, které v sobotu poměrně bezelstně spustila Babišova ministryně spravedlnosti Helena Válková. V rozhovoru pro Echo24 v souvislosti s tzv. odsunem německého obyvatelstva z ČSR, k němuž má kritický vztah, prohlásila, že v protektorátu „se toho zas tolik nedělo“.
Výroku, který je sám o sobě jistě problematický, se hned chytili opoziční matadoři od Miroslava Kalouska po Kateřinu Konečnou (jenže jakápak je KSČM opozice!), předvádějí své uraženecké vlastenectví a bijí jim ministryni a ANO po hlavě. Andrej Babiš jim velkoryse nevěnoval pozornost a soustředil se na Echo24, kde rozhovor vyšel. Mluvil o „skupině takzvaných novinářů“ (dikce, která se naposled uplatňovala v době anticharty), obvinil je, že vytunelovali Lidové noviny (to tvrzení je, řekl bych, žalovatelné) a „fandili ODS“ (i kdyby to byla ve všem všudy pravda, fandit ODS se u nás smí, smí se dokonce fandit i Babišovu hnutí ANO), a uzavřel to vše temnou vyhrůžkou: „Doufám, že váš bílý kůň, ten Klenor, protože se povídá ledacos, kdo to financuje, má dostatečně velké majetkové přiznání, aby prokázal potom ty vaše náklady.“ Udělal tedy přesně to, co se od něj dá očekávat (to je konstatování, nikoli omluva).
Poněkud nepochopitelná je jen reakce šéfredaktora Echa24 Dalibora Balšínka. Zahájil ji slovy: „Když jsme minulý týden spustili zpravodajský server ECHO24.cz, úmyslně jsme se vyhýbali tématům spojeným s Andrejem Babišem a dělali to jen v nutné míře. Nechceme se totiž profilovat jako antibabišovský deník. Chceme být stejně kritičtí ke všem a Andreje Babiše z toho vynechat jednoduše nemůžeme, protože je ministrem financí a vede druhé nejsilnější vládní uskupení.“ Proč se pan Balšínek omlouvá za to, že nemůže vynechat Andreje Babiše? A co to znamená, „úmyslně jsme se vyhýbali tématům spojeným s Andrejem Babišem a dělali jsme to jen v nezbytné míře“? Jistě, o Andreji Babišovi se má psát jen v nezbytné míře. O každém se má psát jen v nezbytné míře, ani o fous víc, ani o fous míň. „Nezbytná míra“ se ovšem případ od případu liší. Např. u člověka, který patří k nejbohatším podnikatelům v ČR, zároveň vlastní solidní mediální impérium, je lídrem fakticky nejsilnějšího politického uskupení v zemi, z titulu své vládní funkce soustřeďuje ve svých rukou poměrně velkou pravomoc a zároveň naznačuje těm, kteří se mu nelíbí, jak ji využije, bude poměrně vysoká. Úmyslně se vyhýbat tomu, abychom o něm psali, i když je to v rámci oné poměrně vysoké míry nezbytné, a vymlouvat se tím, že nechceme dělat antibabišovský deník, nezní moc přesvědčivě.
Zdá se, že míra „respektování“ Andreje Babiše v českých médiích, a to i v těch, které zatím ještě nevlastní, je nezvykle vysoká. Tak zrovna například v Bakalově Respektu kdysi vyšel komentář, v němž redakce zastává názor, že příliš vysoká míra pozornosti, věnovaná panu Babišovi, mu vlastně spíš pomáhá než škodí. Člověk se pak těžko brání spekulacím, co vlastně za tou novinářskou stydlivostí je.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
