JAN JANDOUREK: Má poslankyně Semelová sedět za své řeči? Ne. Ale ať chodí kanály
Někteří lidé se stali přímo sociálním jevem. Jedním z jevů se stala soudružka Marta Semelová, která proslula některými výroky, které jsou proti morálce, slušnosti, inteligenci a možná i proti zákonu.
Semelová v pořadu Hyde Park ČT24 dne 13. února, pronesla několik pozoruhodných výroků. Největší kritiku vyvolala slova, která se týkala vykonstruovaného procesu, v rámci něhož byla v červnu 1950 odsouzena k trestu smrti politička Milada Horáková.
„Bylo to v té době, já to považuji samozřejmě za nešťastné, nicméně Milada Horáková se také přiznala ke všemu, ke své činnosti,“ řekla v televizi Semelová.
Na upozornění moderátora, že je známo, že byla Milada Horáková k přiznání donucena, odpověděla: „Tak o tom dost pochybuju, že to byla vynucená přiznání, ale v každém případě je to záležitost, která je smutná.“
Soudružka Semelová je nedůsledná. Pokud Horáková spáchala nějaké trestné činy, měli ji odsoudit. Pokud je nespáchala, měli ji pustit domů a ne pověsit a dopisy jejímu dítěti desítky let zadržovat. Mentalitě Semelové, stejně jako dalšímu komunistickému zločinci Polednové-Brožové, je to ale jedno. To jsou lidé zvláštního ražení. Těm nevadí někoho pověsit, byť by to byla žena, kterou zavřeli i nacisté do Terezína. Komunisté zavírali po svém puči i české piloty, co bojovali v Anglii proti nacistům v době, kdy KSČ tvrdla, že je to imperialistická válka a německý voják je dělník v uniformě. Komunisté procitli až v době, kdy došlo i na ně. Potom začali dělat dojem, že jiný odboj, než byl ten jejich, neexistoval. V dějinách se najde málo tak bezcharakterních spolků, jako jsou komunisté. No co, „bylo to v té době“, že. Ona je vždycky nějaká doba. Semelová opomenula zmínit, že doba intenzivního věšení byla komunistická doba.
„Musím si akorát říci, kam jsme to došli, když se tady má stíhat za názory,“ pravila Semelová. To je opravdu dojemné. Že to říká zrovna komunistka, která hájí režim, kde se za názory popravovalo a sama nosí kytičky na hrob Klementu Gottwaldovi, který nechal ze zbabělosti věšet své kamarády, je pikantní.
Jestli ale Semelovou za její názory trestat, je jiná věc. Zákony na to sice máme, ale názorové zločiny jsou přece jen dost přežitek. Trestem pro takového člověka by mělo být především pohrdání a měl by chodit kanály. Že bytost jako Semelová sedí ve Sněmovně a bývala učitelka, je smutné. Že každému pátému voliči nepřijde zvrácené tyto kreatury dělat zákonodárci, se vymyká zdravému rozumu.
„Musím si akorát říci, kam jsme to došli,“ říká s. Semelová. Svatá slova, chce se dodat. Kdyby tedy soudružky byly schopny svatých slov, což jaksi nehrozí.
