JAN JANDOUREK: Advokátka Klára Samková si to příliš komplikuje
Matka nejhůře zraněné oběti z takzvaného mačetového útoku se nechce omluvit advokátce Kláře Samkové za údajnou pomluvu a poškození osobní cti a profese. Ivana Mašková to řekla u soudu ve sporu, v němž se od ní známá advokátka domáhá omluvy. Líčení bylo odročeno na konec července.
„Nenapadlo mě, že by ji mohl můj výrok poškodit,“ uvedla Mašková. Jádrem sporu je citace, která vyšla před rokem v deníku Mladá fronta Dnes. Matka oběti útoku z roku 2011 řekla, že Samková učí Romy lhát a na kauze se chce zviditelnit, aby se mohla vrátit do politiky.
Mašková u soudu uvedla, že šlo o její názor, který získala z médií. Informace o advokátce začala získávat poté, co začala obhajovat Romy a údajně lživě mluvila o obětech mačetového útoku jako o skinech a lidech už dříve trestaných. „Kdyby paní Samková do toho tak nešla, tak bych to asi nedělala, protože pro mě to skončilo tím, když se můj syn vrátil z nemocnice relativně zdravý,“ vypověděla u soudu. Zároveň řekla, že nejde o její doslovný výrok. To u soudu potvrdil i autor článku Jan Šebelka. „Výrok tomu (co řekla) odpovídá, obsah jsem zkrátil, zhutnil,“ řekl u soudu. Podle něj je obvyklé, že se při telefonním hovoru se zdrojem dozví desetkrát více, než je možné použít v článku.
Podle Samkové ale měla žalovaná žena žádat nápravu. To však Mašková považovala za zbytečné. „Nechtěla jsme celou věc nějak rozmazávat, prostě to nějak napsal. Myslím si, kdyby to nechala být, že by si toho článku nikdo nevšiml. To, že to začala rozebírat, vedlo k tomu, že se to dozvědělo daleko více lidí.“
Při incidentu v Novém Boru byli v srpnu 2011 zraněni tři lidé, ohrožen byl život jednoho z nich. Čtveřice útočníků čelí obvinění z pokusů o vraždy a výtržnictví s trestem od 15 do 20 let vězení nebo trestem výjimečným, dvěma mladším aktérům hrozí tresty poloviční. Pátý účastník útoku může jít za ublížení na zdraví a výtržnictví do vězení až na 12 let. Samková většinu z nich zastupovala, v únoru ji však vrchní soud z kauzy vyloučil.
Člověk se diví
Pokud jde o věc samu, je to skutečně tak, že my v médiích rozhovory prakticky vždy zkracujeme, pokud není dotazovaný autisticky úsečný. Někdy na polovinu, někdy o třetinu. Jinak se to nedá dělat. Na internetu je to víc jedno, protože tam se o řádky nebojuje. Když jde o telefonické rozhovory, tak jejich přepis nikdy není to, co člověk řekl, ale obraz řeči. Kdybychom jako novináři přepsali všechno, co někdo řekl, vyšlo by z toho devadesát procent lidí jako duševně postižené osoby. („Ani větu to říct neumí...“) Ale sami jsme na tom stejně. I novináři mluví na záznamu jako chovanci právě vytažení z ústavu. Autorizace je jaksi česká zvyklost, ale smysl má jen tam, kde jde o odborné záležitosti. Většinou se tázaný jen dodatečně zděsí, co řekl a chce to vylepšovat. To už ovšem není náš problém.
Další rovinou věci je, proč se paní Samková do takové věci pouští. Je to přece citlivá záležitost. Když přijde několik mužů a mačetami někoho napadnou, je možné pachatele hájit. Žijeme v právním státě a každý má právo na spravedlivou obhajobu, byť by zaškrtil šest svých dětí, jako teď ta proslulá Američanka. Je součástí roli advokátky, že použije pro jejich obhajobu všechno. Ať si chlapci klidně lžou, pokud jim na to někdo skočí, což je v tomto případě nepravděpodobné. To přece paní Samková ví, je to její práce. Obviněný může na svou obhajobu říci cokoliv, to svědci nesmějí lhát.
Být advokátem lidí podezřelých ze zločinu je samo o sobě dost delikátní práce. Člověk si říká, proč si to paní Samková ještě komplikuje něčím, co nemá smysl. Je mediálně známá osoba, argumentačně vybavená. Na co potřebuje ještě soudy? Není si svou věrohodností jistá?
