VILIAM BUCHERT: Ministr Jurečka hodlá válčit s řetězci. Jsou to jen další zbytečné řeči
Ministr zemědělství Marian Jurečka se jako správný lidovec pouští do „svaté“ války. Hodlá si došlápnout na obchodní řetězce. „Buď se shodneme na nápravě, anebo budeme válčit,“ říká ministr ve velkém rozhovoru pro sobotní vydání deníku Právo. Jenže Jurečka tuhle válku nevyhraje, nákupní chování Čechů se neřídí přáním politiků.
Podobných řečí jsme už za posledních dvacet let slyšeli hodně, na trhu se v podstatě ale nic zásadně nezměnilo. Co tedy pan Jurečka vlastně chce? Takto to popisuje v Právu:
„Chci se zástupců obchodních řetězců zeptat, jak prospívají českým zemědělcům a potravinářům a jakou kvalitu nabízejí českým zákazníkům. Já si myslím, že chování řetězců není v pořádku, a buď se shodneme na nápravě, anebo budeme válčit,“ tvrdil v interview Jurečka. Pokud se situace nezmění, hodlá ministr zpřísnit zákony, vyjadřovat se tvrdě v médiích o řetězcích, zvýšit pokuty, popřípadě zakázat nějakému řetězci na našem území činnost.
Zní to na první přečtení a poslech dobře, ale je to jen slovíčkaření.
Zákazník za to může
Řetězce se ale pohybují v intencích toho, co umožňují české zákony, normy a předpisy (jistě, někdy je porušují). O tom, co se prodává, nebo neprodává, rozhoduje ale zájem a poptávka zákazníků. Pokud si je schopna většina českých zákazníků koupit zboží o něco horší kvality u stejného výrobku, než je tomu například v Německu, tak je to problém zákazníka, že mu to prodejce dokáže vnutit a prodat. Řešení samozřejmě existuje – pokud se vám něco nelíbí, koupíte jinde něco kvalitnějšího. Ale dráž (třeba na farmářských trzích a specializovaných menších obchodech). Jenže do toho se mnoha Čechům pořád nechce, nebo na to prostě nemají peníze. Kupní síla Rakušanů a Němců je vyšší, takže si mohou dovolit i lepší kvalitu. Nic složitého pro pochopení, na tom není. I ministr Jurečka by to mohl vědět.
Nákupní chování Čechů se vyvíjí většinou jen v reakci na cenu. Čím nižší cena, tím pro mnohé zákazníky lépe. Řetězce dokonce ani netvrdí, že nejlevnější zboží je současně to nejlepší. Ani nemůže být.
A pokud jde o „české“ výrobky, řešení se také našlo – zabalíte zboží u nás, i když je z ciziny, a problém je částečně vyřešen. Není to nic nového a objevného, dělá se to tak všude ve světě. České vlády kdysi dopustily na nátlak EU nesmyslnou likvidaci našich cukrovarů, svoji servilní politikou k Bruselu se postaraly o omezení produkce v některých oborech. Teď se divíme a chceme více českého zboží?
Řeči, řeči, řeči
Na závěr malá ilustrace toho, jaká je skutečnost a jak neplodné jsou někdy řeči politiků. V českých médiích se v posledních letech hodně hovořilo o některých málo kvalitních potravinách z Polska. Scházeli se kvůli tomu různí ministři obou zemí, zazněla i velmi tvrdá slova na adresu Poláků. Výsledek? Minulý rok byl rekordní, pokud jde o dovoz zemědělských a potravinářských výrobků z Polska. Dosáhl podle oficiálních čísel Českého statistického úřadu hodnoty 23,5 miliardy korun (v roce 2008 to bylo pouze za 15 miliard a v roce 2011 za 20 miliard). Podíl polských potravin na našem trhu dosáhl kolem 16 procent.
Vyhlásí proto Marian Jurečka válku i sousednímu spřátelenému Polsku?
Vyhrožovat válkou je mediálně a marketingově pro ministra zemědělství Mariana Jurečku vděčné. Vždyť se tím jakoby staví na stranu občanů, na stranu českých zákazníků. Jenže jen jakoby. Svět byznysu, nakupování i prodeje se točí jinak, než se nám Jurečka snaží namluvit.
