Slováci použili českou vlajku jako hadr na boty. Zaorálkovi to nevadí, akci platila i EU
Pokud někdo mezi 27. březnem a 30. dubnem vkročil do košické Kunsthalle na výstavu „Privátny nacionalizmus“, u vstupu ležela na zemi česká státní vlajka. Sloužila jako hadr na boty. Průvodci dokonce některé překvapené návštěvníky nabádali, ať si svoje špinavé obutí klidně do ní utřou. Prý to byl umělecký artefakt. Umění – neumění, české úřady se měly ozvat. Jenže mlčely.
Už před několika týdny na věc upozornili krajané žijící na Slovensku a poslali dopis na Zaorálkovo ministerstvo zahraničních věcí. Dostali odpověď z tiskového oddělení, že dodržování užívání státních symbolů ČR (ošetřuje ho zákon č. 352/2001 Sb.) nelze na území cizího státu z právního hlediska nijak zaručit. To je pravda. Jenže to neznamená, že se proti tomu nemá někdo ozvat.
Slovenský autor „uměleckého artefaktu“ tvrdil, že česká vlajka jako hadr byl vlastně protest proti tomu, že při dělení Československa jsme vlajku „ukradli“. Jenže představa, že si někdo utírá boty do slovenské vlajky na pražském Václavském náměstí, by se přece také nikomu nemohla líbit. A je jedno, že by to nějaký hlupák vydával za umění.
Politici mlčeli
Například šéf diplomacie Lubomír Zaorálek se vyjadřuje každý den prakticky ke všemu. K vlajce nic. Na stránkách jeho úřadu nenajdete za posledních šest týdnů, kdy se výstava konala, o tom ani slovo. Přitom si můžete za zmíněnou dobu přečíst zprávy o humanitární pomoci Středoafrické republice, přijetí zvláštního vyslance novozélandského premiéra, prohlášení o Číně, o dni otevřených dveří na ministerstvu a vystoupení skupiny Buty, o tom, že náměstek Tlapa jednal se svým kazašským protějškem, nebo že se 16. dubna na ministerstvu uskutečnilo česko-slovenské diskusní fórum, které za nás vedl náměstek Petr Drulák. Jestli pak pan Drulák upozornil slovenské přátele na hanobení českého státního symbolu?
Zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky totiž hovoří o tom, že státní symboly (mezi které vlajka patří) „lze užívat jen vhodným a důstojným způsobem“ a „státní vlajka nesmí být používána v poškozeném nebo znečištěném stavu“. Tedy i jako hadr na boty.
A ještě jsme to zaplatili
Za umění můžete vydávat cokoli, to je také pravda. Ani omezovat umělecké projevy není dobré. Podobné výboje by si však měli autoři platit sami. Ovšem výstava „Privátny nacionalizmus“ má podle pořadatelů výraznou grantovou základnu na úrovni Evropské unie a Vyšehradského fondu. V překladu – platí to i čeští daňoví poplatníci. A to už je problém. Proč se podílet na placení toho, že někdo si z české vlajky dělá hadr?
O grantech Evropské unie ani nemusíme hovořit. Vyšehradský fond byl pak založen 9. června roku 2000 přímo vládami Česka, Maďarska, Polska a Slovenska. Jeho cílem je podporovat rozvoj spolupráce mezi těmito zeměmi a kromě jiného se finančně podílí i na pořádání kulturních projektů.
Výstava je putovní. Že by si nechali Maďaři či Poláci šlapat po svoji státní vlajce je iluzorní. Možná, že někomu, třeba našim politikům, ale nevadí přispívat na státní vlajku, která se vydává za hadr na boty. Mně osobně ano.
