JAN JANDOUREK: Lidská práva jsou jen jedna. Pokud jsme všichni lidé
Denikreferendum.cz 3. 6. ještě rozebírá případ výroků náměstka ministra zahraničí Petra Druláka. Připomíná dřívější Drulákovy texty. V podstatě je to pořád to samé. Ten člověk se míjí podstatou věci a měl by odejít a nedělat další ostudu.
Deník referendum: „Drulák ve svém článku vyjadřuje přesvědčení, podle kterého k tomu, aby česká zahraniční politika získala skutečně věrohodný základ, je třeba si uvědomit, že pro miliony lidí na světě žijících v absolutní chudobě je politická svoboda méně důležitá než svoboda sociální a environmentální.
Další nedostatek Drulák spatřuje v nedostatku ochoty zasazovat se o lidská práva i tehdy, když je porušují naši západní přátelé a spojenci. Opakem toho jsou podle něj rozpory, které jsou pro naši zahraniční politiku typické.
Příkladem takového rozporu je přístup k režimům zemí Perského zálivu. Náš bývalý ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg v letech 2012 a 2013 podnikl zahraniční cesty do Bahrajnu a Saudské Arábie. V Saudské Arábii tak měl příležitost setkat se mimo jiné s korunním princem tohoto království, jehož režim je hodnocen jako jeden z nejkrutějších na celém světě a podepsat s ním memorandum o porozumění.“
Server dál připomíná, že Schwarzenberg v Bahrajnu pak v roce 2012 mluvil s ministrem zahraničních věcí pocházejícím z královské rodiny Al Khalífů. „Jeho návštěva se uskutečnila necelý rok poté, co v Bahrajnu proběhly rozsáhlé demonstrace, které vyvrcholily pochody, kterých se zúčastnilo na 40 procent původní bahrajnské populace. Jejich výsledkem bylo několik desítek mrtvých a několik tisíc zraněných a zatčených osob.“
Pode Deníku „rozporuplnost pojetí české zahraniční politiky lidských práv nemůže být lépe dokumentována než na kontrastu mezi až přívětivým vztahem k těmto královstvím, která však jsou spojenci USA, a snahou o diplomatickou izolaci Kuby, doprovázející tvrdé americké sankce vůči tomuto státu."
Tato tvrzení postrádají logiku. Drulák neříká, že teď budeme kritizovat porušování lidských práv všude. Říká v podstatě, že ho nebudeme kritizovat nikde.Spor se vede o obecné pojetí lidských práv a pak o tom, jak ho prosazovat.
Znova citujeme. Novinářka Kateřina Šafaříková se v Lidových novinách ptá: „V čem byla dosavadní politika lidských práv konfrontační?“ Drulák odpovídá: „Některé její výhonky mohly být vnímány těmi společnostmi, jimž byly určeny, jako agresivní. Jako něco, co sice bylo dobře myšleno, ale bylo to něco, s čím se nejen neztotožňovala daná politická reprezentace, ale s čím se neztotožňovala ani podstatná část společnosti.
Byla to politika jen pro jeden úzký segment populace.“ Jaký „úzký segment populace“? Když je Číně cenzurován internet, týká se to celé populace. Když se vyhlásí politika jednoho dítěte a jsou šikanováni všichni, co chtějí mít dvě, není to „úzký segment“. Když vás zmlátí policie za váš názor, tak to prostě bolí, to není věc žádné „kulturní odlišnosti“.
Nejsou žádná specifická čínská lidská práva, leda bychom řekli, že Číňané nejsou lidé jako my, nebo Kubánci a podobně. Pokud neprosazujme lidská práva v Bahrajnu, je to špatně. Tak je prosazujme. To ještě není důvod je neprosazovat jinde.
Jistému britskému činovníkovi řekli ještě v dobách koloniálního panství v Indii, že v zemi je zvykem upalovat vdovy. On na to pravil, že v Británii je zase zvykem ty, kdo upalují vdovy, pověsit. „Budeme se oba držet svých zvyklostí,“ pravil.
