JIŘÍ X. DOLEŽAL: Zelená psychóza Martina Bursíka
Exministr Martin Bursík, známý ochranář a ekolog, jeví známky rozvíjejícího se duševního onemocnění. Zdá se, že mu ekologie doslova vlezla na mozek, a pan Bursík nyní káže úplné nesmysly, utopie a fantazmagorie. Samozřejmě ekologické.
Kouřil jsem jointa a ne moc pozorně sledoval výkony pana Bursíka a profesora Pačese v Otázkách Václava Moravce. Mluvili o energetice, o energetické koncepci naší země na příští desetiletí. A najednou jsem z úst pana Bursíka slyšel větu, po které mě napadlo: „Já asi budu muset přestat hulit, mám slyšiny! “ Takovou kravinu, jakou pan Bursík vypustil, jsem automaticky považoval za halucinaci.
Pak jsem si ale pustil pořad ještě ze záznamu, a hele: Není to drogama, nezbláznil jsem se z hulení, zbláznil se Bursík, a to evidentně z ekologie. Pan exministr totiž - naprosto vážně - pronesl, že v roce 2025 si bude většina lidí vyrábět elektrickou energii pro svou potřebu svépomocí. A myslel to vážně. Je zcela evidentní, že k něčemu podobnému nemáme, a za jedenáct let mít nebudeme naprosto žádné technologie, které by něco takového jen náznakem umožnily. Většina obyvatel bydlí ve městech, a trend se prohlubuje. Venkov se vylidňuje. A nyní se podívejme, jaké mám třeba já, krysa bubenečská žijící v činžáku, možnosti domácí výroby elektřiny.
První by spočíval v tom, že by ČEZ rozdal občanům ebonitové tyče a liščí ohony. Občan, který by si pak chtěl na elektrickém vařiči uvařit guláš, by musel liščím chvostem celý večer leštit ebonitovou tyč. Druhá možnost je, že bychom všichni měli do zadku zavedenou hadičku, na zádech bombu na jímání střevního plynu, a jedli bychom jenom fazole. Naše větry by byly hadičkou odsávány, hromaděny v lahvi, a když bych chtěl koukat na televizi, tak bych musel lahev odepnout, připojit k malé domácí paroplynové elektrárničce, a vyrobit si v ní z vlastních větrů potřebný proud. Konečně třetí možnost je shromažďování a sušení trusu, který by byl později, když by občan chtěl pustit počítač, spalován v malé domácí tepelné elektrárničce velikosti kuchyňského sporáku.
Nápady jsou to myslím celkem nosné, a jsem zvědav, kterou z metod bude pan Bursík prosazovat. Jiné, méně bizarní metody domácí výroby elektrického proudu pro obyvatele činžáku totiž současná věda opravdu nezná.
