JAN JANDOUREK: Babišovi úředníci by si chtěli kvůli daním víc dohlédnout na bohaté

„Řešení cílí na situaci, kdy si daňový subjekt žije nad poměry, přestože přiznává nízké příjmy. Předpokládá to zavedení prvků životního stylu, popřípadě mapy blahobytu pro území ČR, která rozliší míru blahobytu v závislosti na charakteru jednotlivých regionů,“ uvádí analýza.

Podle úředníků se v některých zemích, třeba ve Francii, sleduje, zda mají lidé domácí zaměstnance, auta, lodě, letadla nebo dostihové koně. Pokud někdo uvádí malé příjmy, je to podezřelé. „Správce daně v rámci daňového řízení nebude zkoumat otázku, zda daný příjem je legální nebo nelegální, ale bude pouze řešit, zda daňový subjekt unesl, či neunesl důkazní břemeno,“ vysvětlují analytici. Nejde pak o to sebrat veškerý nezákonný majetek, ale jen majiteli zdanit tu část příjmů, které ke zdanění nepřiznal. Předmětem daně je jen příjem, nikoli majetek. Objevuje se pochopitelně otázka, o co jde. Nechme stranou, že návrh pochází z Babišova tvůrčího okolí, je třeba se držet věci samé. První, co mnoho lidí napadne, je, že jde o moderní variantu Robina Hooda, bohatým brát a chudým dávat.

To je samozřejmě poloviční iluze, protože bohatým se dá samozřejmě vždycky sebrat o něco víc, dokud neprchnou do Monaka, čemuž by mohla zabránit jen železná opona. Že by ale výdobytky dostali chudí, je dost pochybné. Daň je zákonem posvěcená loupež, které se občan zdráhavě podrobuje, pochopitelně nejméně, jak je možno.

Jsi vinen

Další motiv je presumpce viny. Máš jachtu, asi jsi nepřiznal všechny příjmy. Přiznejme si, že předpokládat u druhých, že nejednají podle pravidel, není nic hezkého. Na druhou stranu je to prozíravé. I na silnici je dobré si dát pozor, byť máte přednost. Je to marné, obyčejný čičmunda, který snáší různé ústrky od úřadů, nebude litovat majitele jachet a letadel, že by byli víc pod dozorem, když obyčejný čičmunda je pod dozorem pořád a odjakživa. Oni si na jachtě najdou čas to daňové přiznání příště dobře vyplnit. Pokud jim ta jachta zůstane.

Může to být snaha o populismus a také naplnit více státní kasu. Slovo populismus se dost zneužívá. Znamená, že politici dělají to, co se lidem líbí. Ovšem ne všechno, co se lidem líbí, je špatné, někdy se lidem líbí i dobré a užitečné nebo aspoň neutrální věci. Tak co by je politici neslibovali.

Více dobrých dálnic mohou klidně naslibovat, když nepovedou nějakou magistrálu prostředkem historické zástavby Tábora. Zkontrolovat, zda lidé platí daně správně, je konec konců úkolem státu. Pokud jde o to naplnění státní kasy, to je pochopitelně věc vždy sporná, protože takzvaně na stát už dnes lidé platí půl roku ze své mzdy. Ono to není ve skutečnosti jen „na stát“, protože nikdo nemůže popřít, že zdravotnictví nějak funguje, důchody se nějak vyplácejí a vlaky jezdí a lidé to využívají a nějak se to zaplatit musí.

Teď je tu ale praktická stránka věci. Každý si asi dovede představit, kolik by nastalo vleklých soudů a jak dlouho by trvaly, takže mezitím by bylo třeba koupit novou jachtu, aby se podezřelý konce nějak v pohodlí dočkal.

Nad poměry

Jak se ale určí, co je to „nad poměry“? Pro někoho už to, že jede jednou ročně k moři, protože mnoho lidí je pod těmito „poměry“. Ti skutečně bohatí ale vytvoří tak složitou síť příjmů a “nepřijmů“, že se v tom nikdo nevyzná do doby, kdy poslední položkou bude bohatcova luxusní mramorová hrobka velikosti rodinného domku. Ten už nebude muset vysvětlovat, kde vzal na dvanáct koní do svého pohřebního průvodu. Lid už samozřejmě napadlo, jestli někdo prošetří, kde vzal na vše, co má, ministr a podnikatel Andrej Babiš a jestli jeho daňová přiznání odpovídají životnímu stylu. Vsadil bych se, že neprošetří. Babišův hlavní problém ale nebude v těch „pár“ korunách daňového přiznání. Ten je v koncentraci různých druhů moci, politické, ekonomické a mediální. Věci kolem daní jsou technická záležitost. Moc bez kontroly je horší.